Pokoj

Pomalu otevřel oči ale dlouho mu to nevydrželo. Jako by slyšel hlasy. Ale to je hloupost. Dveře od svého bytu zamkl jako vždy. Pomalu se mu oči zase zavřely. Ještě než si ho Morpheus odvedl do své říše snů tak naposledy zaslechl jak ho někdo volá. Ale usnul.
„Charlie!“ ozval se znovu hlas.
Muž na posteli otevřel oči. Převalil se na bok aby viděl na hodiny. Sluneční světlo už prosvítalo žaluziemi na jeho okně. Hodiny hlásaly velkými číslicemi osm hodin a patnáct minut. V tuto dobu většinou Charlie Jones vstával. Už zase slyšel své sousedy. Dokázali na sebe křičet hodiny. Charlie se nad tím jenom usmál a pustil si rádio. Přehrávač rychle roztočil CD s jeho oblíbenou kapelou Theatre of Screw. Melodická a rychlá hudba rozvířila jeho byt. Sousedi si hudby okamžitě všimli a začali na něj nadávat. Charlie se zasmál, zvýšil hlasitost hudby a zamířil do koupelny. Vykonal potřebu a započal s ranní hygienou. Když ji dokončil bylo půl deváté. Dal si ještě sprchu a poté jen s ručníkem kolem pasu zamířil do kuchyně, s úmyslem že si připraví něco k snídani. Vstoupil do malé ale dobře vybavené kuchyně a vpustil dovnitř světlo pouhým roztažením žaluzií. Venku už byl obvyklý městský ruch. Charlie nad tím jen zakroutil hlavou a vrátil se k tvorbě snídaně. Připravil si pár toastů se šunkou, okurkou, cibulí a majonézou. Na ně položil plátek sýru a toasty nakonec vložil na plech, který pak dal do trouby aby se toasty zapekly. Jakmile toto učinil tak odešel znovu do ložnice. Ustlal si postel a vybral si nějaké oblečení. Vybral si černé triko s dlouhým rukávem a moderním potiskem. K tomu si oblékl černé kalhoty, které měl všelijak ozdobeny. Dneska měl nějaké focení pro hudební magazíny s kapelou a proto musel vypadat dobře. Jakmile se oblékl zkontroloval toasty a poté zamířil do koupelny. Podíval se do zrcadla. Vzal si hřeben a snažil se upravit vlasy. Po chvíli je učesal ale musel ještě upravit jiným způsobem. Zapojil žehličku na vlasy do elektřiny a pověsil ji na háček vedle zrcadla. Vrátil se do kuchyně a vypnul troubu. Toasty se dopečou na zbytkové teplotě. Znovu vkročil do koupelny. Vzal si žehličku a začal si pomalu žehlit přední dlouhé vlasy. Vlasy vzadu, krátké, byly později upraveny jinak. Jakmile vlasy vyžehlil do řádného tvaru vzal si lak na vlasy a začal tvořit účes zezadu na hlavě.Byla to složitá úprava.Popis by byl příliš dlouhý. Jakmile toto dokončil vzal si pár toastů a snědl je k snídani. Když tak seděl v kuchyni a ukusoval z toastů, měl pocit, že se něco v bytě změnilo. Nemohl ale poznat co to mohlo být. Když snědl tři toasty a byl dostatečně nasycen chtěl vyrazit do města něco drobného nakoupit. Vzal si koženou bundu, která už ho čekala na opěradle židle v kuchyni. Ze stolu si vzal peněženku, klíče, mobilní telefon a další drobnosti. Konečně vešel do chodby, aby se obul. Jakmile tam došel, strnul. Dveře, které včera pečlivě zamkl, byly zabezpečeny ještě lépe. Byl na nich řetěz a tři zámky.
„Co to kurva je?!“ zaklel Charlie.
Přistoupil ke dveřím a zalomcoval s nimi. Nešlo s nimi pohnout. Charlie se dál snažil ale jeho snažení bylo zbytečné. Vytáhl z kapsy mobil a chtěl zavolal majiteli domu, co se to stalo. Nájem poctivě platil a nebyl o nic horší než jeho sousedi. Vytočil číslo a vyčkával. Nebyl signál.
„Kurva jak je to možné? Vždycky tady byl signál!“ pomyslel si Charlie při představě jak si povídal několik hodin v noci s fanynkami. Napadlo ho tedy, že třeba vyleze oknem nebo tak něco. Zaběhl k oknu v kuchyni a snažil se ho otevřít. Nic. Ani to se mu nepodařilo. Stále slyšel sousedy, jak se hádají. Řekl si že je aspoň upozorní. Zapnul nejhlasitější písničku a rádio pořádně zesílil. Sousedi si toho však ani nevšimli. Jenom na Charlieho to mělo špatné účinky. Začala ho hrozně bolet hlava. Svět se s ním jenom točil. Po chvíli ten nátlak nevydržel a omdlel. Ani necítil tu ránu jak se praštil do hlavy.

„Charlie!“ ozval se znovu hlas.
Charlie rychle otevřel oči. Už ale nebyl ve svém bytě. Seděl v lese. Všude okolo byla mlha, kterou jen tak nějaký vítr neodfoukl. Charlie se zaposlouchal a kromě šumu stromu slyšel i jiný zvuk. Znělo to takto z dálky jako motorová pila. Jako kdyby byly v lese dřevorubci. Řekl si, že oni by mu mohli pomoci. Ani nevěděl kde je a chtěl to rychle zjistit. Okamžitě se rozeběhl a často měnil směr, dokud správně nezaměřil směr, odkud zněla motorová pila. Běžel asi pět minut lesem a udýchán se zastavil na menší planince a v dáli viděl muže s pilou jak jenom stojí u stromu a jinak nic nedělá. Nemohl to tedy asi být dřevorubec, protože ten by určitě pracoval. Charlie z posledních sil se rozeběhl za mužem. Musel prostě zjistit kde to je.
„Halo pane??“ zavolal Charlie už z dálky.
Muž však dále stál a nic nedělal.
„Halo! Mohl byste mi prosím říct kde to sakra jsem?“
S mužem to však opět nehnulo.
„No tak kurva..“ to už stál Charlie u muže
Ten se prudce otočil. Charlie spatřil hlavu, na které byly dvě tváře. Hned vedle sebe. Obě se usmívaly. Pak se ústa obou tváří otevřela a ozval se smích. Jako smích nějakého blázna. Muž se napřáhl s motorovou pilou proti Charliemu. Ten jen tak tak uskočil a rozeběhl se daleko od onoho pomatence. Ale z lesa se vynořila další podivné postavy. Vypadalo to jako torso těla na dvou rukách. A všechny měly tři tváře. Dětské tváře. Byl to hrůzostrašný pohled, obzvláště když se ty „věci“ rozeběhly po rukou za Charliem. Jedna, která byla nejblíže na něj skočila. Charlie se neudržel a padl na zem. To už u něj byly další. Zespod hábitů, které měli ty „věci“ na sobě se vysunuly chapadla. Těmi si přidrželi Charlieho u země. Chtěli ho předložit svému vůdci. Ten už dorazil s motorovou pilou. Stál nad Charliem a ten cítil jak ho zalévá strach. Znovu se ozval smích. Napřáhl se pilou a chtěl rozříznout Charlieho..

V tom se Charlie s řevem probudil.Ležel na zemi, kde upadl. Zjistil, že byl v bezvědomí asi dlouho, protože venku už byla tma. Pak se rozhlédl znovu a zjistil, že stále není ve svém bytu. Ležel na nástupišti metra. Bylo to ale mnoho kovu, který se pomalu rozpadal. Bylo to avšak něco zvláštního. Zatuchlý vzduch je prodchnutý zápachem tlejících odpadků a jemně zbarvený vířícím prachem plným mikroskopických částeček rzí sžíraného všudypřítomného železa. Metro. Tam, kde dřív rezonovaly hlasy a kroky stovek lidí denně, se líně převaluje skličující ticho. Spolu s prázdnotou cupuje na kusy představy o normalitě tohoto světa. Jejich jediným záchranným kruhem je na podlaze poklidně odpočívající dívka. Dlouhé černé vlasy úplně zakrývají její obličej. Představy mu vtiskují kontury jemně, ale ostře řezaných rysů, hnědé jiskřící oči, symetricky vykrojené plné rty, malou bradu... všechny ty v hlavě pozorovatele krásu definující znaky. Představivost se pomalu pouští do popisu šaty zakryté postavy, dokud není její hlas v hlavě rázně umlčen potůčky krve, razícími si vrstvami narudlého prachu cestu z rozbité lebky a čísly pořezaného těla. Šaty už nestíhají absorbovat z hlubokých řezných ran vytékající život. Vlasy zvládnou ukrýt kašovitou hmotu vyhřezlého mozku, ale proudy krve přehradit nezvládají. Její tělo je příliš malý pláštík na ukrytí smrti. Tenhle svět je ale příliš vzdorný normalitě na to, aby nechal grál života v jejich rukách. Dívka pomalu zvedá hlavu. Černé vlasy sklouzávají z mokvajících ran v jejím obličeji. Oči upírají prázdný pohled a její tělo se s viditelným i slyšitelným nářkem odlepuje od země a letí vstříc svému novému životu, odhodlanému zničit ten starý. Zničit Charlieho…Ten jenom stál uprostřed opuštěného nástupiště a nechápal.Jen tak tam stál a sledoval dívku jak se k němu blíží.Potácela se a nechávala za sebou kapky krve. Po chvíli se však krev rozšířila a byl toho malý potůček krve, ale i ten se neustále zvětšoval. Po dalších dvou krocích dívky se ozvalo velké šplouchnutí. Všechna krev z dívky vytekla na podlahu. Dívka se zastavila a podívala na tu spoušť. Pak padla na kolena a z úst jí vytryskla krev. Ta zasáhla Charlieho na tvář.
Ve stejnou chvíli se Charlie probral ze spánku ve svém pokoji. Byla stále tma ale slunko se pomalu v dáli ukazovalo světu. Mělo ještě hodně práce s ozářením všech ulic města. Charlie pomalu vstal. Bolela ho hlava a tak se mu to podařilo až napodruhé. Okamžitě zamířil k oknu. Chtěl ho otevřít a nadýchat se čerstvého vzduchu. Neuvědomil si však že je okno uzavřeno tak, že by je ani Herkules neotevřel. Dopotácel se k oknu. Chytil kličku, která sloužila k otevírání a zalomcoval s ní. To ještě šlo ale jakmile měl okno otevřít, bylo to už těžší. Začal lomcovat s kličkou ale bylo to bez úspěchu. Zabořil obličej do dlaní v naprostém smutku, způsobeném uzavřeností celého bytu. Po chvíli však uslyšel zvuk, který sem nepatřil. Policejní sirénu! Charlie zvedl hlavu a zadíval se z okna. Viděl východ z metra, kus parku a jednu z částí budov školy. Auto se zastavilo přímo před metrem. Charlie po bližším zkoumání zjistil že už je tam vozidel více. Dva saniťáci právě vyváželi nosítka s nějakým tělem. Moc jim to nešlo, obzvláště na schodech. Když vyjeli úplně nahoru, jedno kolečko nosítek se jim zaseklo na schodech. Nosítka se překlopily a tělo spadlo na zem. Prostěradlo, kterým bylo tělo překryto, odlétlo a tělo se ukázalo všem pozorovatelům. Charlie se na ni zadíval a poté s řevem odskočil od okna. Byla to ona dívka. Ta dívka, kterou viděl v metru. Ta nádherná, avšak brutálně zavražděná dívka. Charlie se znovu vrátil ke dveřím a chtěl je znovu otevřít. Doběhl do chodby a zastavil se. Na dveřích se něco změnilo. Bylo na nich něco napsáno.
„Nikdy neodcházej Charlie.“
Tento rudě napsán nápis neprozrazoval svůj význam. Byl napsán krví. Okamžitě Charlieho napadlo, že je to psáno krví oné dívky. Pochopil. To on zabil onu dívku. A pak se zde uzamkl, aby k němu neměla policie přístup. Sáhl do kapsy a vytáhl svazek klíčů. Pomalu začal odemykat zámky. Jeden, druhý a třetí. Všechny nechal spadnout na zem. Řetězy také sundal a nechal je padnout vedle zámků. Vzal za kliku a chtěl otevřít. Ale nepodařilo se mu to. Chtěl se odsud dostat. Nechtěl tam být už ani minutu.
„Co to sakra je?“ řekl Charlie a bylo poznat v jeho hlase ta nervozita a hlavně ten strach.
Dokonce ho napadlo že se rozeběhne proti dveřím a vyrazí je. Vešel až do kuchyně. Tam se chtěl rozeběhnout proti dveřím. Chvilku stál a připravoval se na úder. Někdo mu ale položil ruku na rameno. Charlie vyděšeně vyjekl a otočil se. Spatřil onu mrtvou dívku ze snu. Vypadala stejně jako když ji naposledy viděl. Dívka zvedla bledou ruku a namočila si prst v krvi, která jí stékala po obličeji. Ten pak přiložila Charliemu na čelo. On byl tak vyděšen, že se ani nepohnul. Dotek však pro něj znamenal mnoho. Obrátil oči v sloup a padl na podlahu bytu. Mrtvý… Dívka se pomstila…

A dveře bytu se pomalu s tichým skřípáním otevřely…