Vánoční povídka o živých chlupech

Původně jsem chtěl o tom napsat jen báseň, ale krátké nesmysly mě už omrzeli. Stalo se to pár hodin před štědrým večerem. Rozhodnul jsem se, že se konečně na Vánnoční svátky vykoupu.Bylo už na čase, svrbila mi prdel a nejvíc mezinoží na koulích, dělala se mi vyrážka, měl jsem vopruzelý stehna a začínaly se na nich vytvářet hnisavý boláky. Ze začátku jsem se snažil vydrhout to kartáčkem, ale to začínalo svědět ještě více. Vysral jsem se na to a raději si ho vyhonil, vystříkal se do toho vývaru ve kterém jsem si liboval. Chvíly mé unavené tělo stářím odpočívalo a relaxovalo v té kaluži hnisu a mrdky, načeš se z mého ohanbí ozval podivný, až hrůzostrašný hlas. Skřípěl nesrozumitelná slova, znělo to jako elfština. Byly to mé chlupy, zvedal se mi žaludek ještě z minulýho dne kdy jsem to přehnal s herákem.