Zvíře

Proplétá se baldachýnem noci, krev, jenom krev a země. Na každé noze jinou botu, nepasující do páru. Klopítá, mechanicky se otáčí přes rameno. Bušící srdce a v ústech ještě cítí bouřku. V duši zmatek. Vždycky, když se zblázní krev. Vždycky, když ji přitahuje země. Má chuť běžet, má chuť žít, má chuť...
Jsi zvíře, jsi zvíře, jsi zvíře...

Rozlepila oči, na židli šedý kostýmek, oblečená už po ránu do povinností. Spěchá. Ulicí. Spěchá ulicí jako stovky ostatních už po ránu oblečených do povinností. Stroj bez myšlenek. Strojem pro společnost. Strojem mezi ostatními stroji.
...Století strojů s kravatou na krku...

...Lidé... Krev... Zdivočení... Myšlenky se prodírají proudem krevních destiček jako kusové výrobky balené do staniolu. Lidé jsou krev, lidé jsou země, lidé jsou šelmy. Zemité myšlenky nevyženeš. Prodírají se divoce krví... Ty, s kravatou kolem krku s pachem krve v žilách...
... Jsi zvíře, jsi zvíře...

...A ráno oděná do povinností...
Zvíře.