Nový život

Stála jsem na skále a přemýšlela.Po chvilce váhání jestli náhodou mě někdo nesleduje jsem si konečně sedla.Slunce svítilo za mraky.Byla jsem ráda že nesvítí jasně,špatně by semi přemýšleloTeď jeto mnohem lepší.A abych začala jmenuji se Šárka,ale všichni kteří mě znají mě nazývají jedině Flow,vím žemi ta přezdívka vznikla když jsem byla o pár let mladší než teďkon.Bylo to období kdy každej obracel slova,protože mé oblíbené zvíře je vlk a v angličtině to je wolf obrátili to na flow a doopravdy to znamená tok nebo proud,ani mě to nevadí líbí semi to akorát doma mi říkají Šárko a samozřejmě i ve škole mi tak řeknou učitelé atd.Abych objasnila co dělám na skále.Já jsem tu často,velmi často.Chodím si sem srovnat myšlenky a řešit problémy.Popravdě jsem tu obden.Jen se dívám na přírodu a když se otočím tak v dálce je vidět město.Však večer je to tu ještě krásnější,neboť když vidíte postupně zhasinat světla,ale to jsem zažila jen jednou.A když jsem přišla v noci domů.Nemohla jsem se hnout další dny z domu ani na krok.Proto,od tý doby radši si nato dávám pozor.Lidé nechápou proč nechodim s přáteli ven a do kina třeba,ale já mám svůj svět.Jeto svět kterej mám ráda ikdyž není to pořádně ono.Sice mám krásný život mám vše naco si ukážu,ale není to co bych chtěla.Já tu jsem jenom za jednim účelem.A abych nezapomněla jsou tu dva lidé který tu jsou semnou a to jsou jediní opravdový přátelé.Za chvíli příjdou snad už se na ně těším dlouho jsem je neviděla.Každý z nás chodí na jinou školu a každej je jiný věkový kategorie.Ale na věku přece nezáleží nejdůležitější je,že se máme rádi a mužeme si říct úplně vše.Naše přátelství trvá pouhých 3,5 let.Někdo si řekne že je to málo někdo že hodně.Ale my víme o sobě toho hodně.....
"Žeby"Pomyslím si,když uslyším hlasy.Opatrně se kouknu ze skály dolů a uvidím je.Dva skvělé lidi Ler a Moeho oni dva spolu jsou už půl roku.A samozřejmě mám natom zásluhu já.
"Ahojky vy dva"S úsměvem se na ně dívám z výšky,moc jim to spolu sluší."Ahoj Flow"Pozdraví mě oba jednohlasně a opětují mi také úsměv.Nakloním se zpátky a sleduju město.Po chvíle ke mě příjdou ti dva.Nic neříkají a já také ne.Jen chvíli pozorujem okolí a pak to krásné ticho Ler prolomí."Tak co dneska?"Já i Moe se nani zvědavě podíváme."Něco jsi viděla?"Zeptá se Moe a laskavě se na ni usměje."Právě že ne,ale většinou se tady přece sejdem,když někdo znás to viděl"Řekne a podívá se do dálky."Já teda dneska nic neviděl a ani včera..tak co nás sem přivedlo?"Oba se na mě zvědavě podívají.A mě dojde,že je moje chvíle promluvit."Jo no..já měla tušení..já vás sem přivedla.."Takže to znamená že už to zvládám,pomyslím si s klidem."Flow,ale toje přece super už to ovládáš jako jediná z nás."Prohlásí opatrně Ler moc dobře mě zná aby věděla že já jsem opatrná."Možná,ale možná taky ne.Proč já první?"Oči se mi zalijí slzami."Protože jsi znás jako jediná dospělá a umíš přemýšlet ty jsi prostě ta chytrá znás"Prohlásí Moe velice jistě."Jedině souhlasim ty jsi ta věc která nás udržuje pohromadě."Přídá se Ler.Chvíli se jenom tak pozorujeme a pak teda promluvím."Mám vás ráda jste na mě moc milý,ale stejnak si vtom nejsem jistá.Něco jsem viděla.A není to moc hezký..popravdě přišel náš čas."Oba nic nechápou a já je chápu,ale budou muset to pochopit je tu naše první zkouška."Jak to myslíš Flow?"Zeptá se mě nechápavě Ler."Já asi vím jako to myslí.."Promluví Moe a otočí se na Ler.Ona to stále moc nechápe a tak ji nechám s Moem přemýšlet.Musí si vzpomenout na ten den kdy se to stalo.Já nad tím přemýšlela večer.A taky ten večer jsem to viděla."Vy myslíte Memorise?"Řekne do ticha."Memorise?"Teď je vedle zase Moe."Já myslel jakoby ty životy."Na oba se s úsměvem podívám."A pak,že jsem jedina."Postavím se a zamotá semi hlava ztoho.Nejsem sama toje moc dobře takže to znamená že i oni k tomu přicházej pomalu."Oba máte pravdu.Ano Memoris mluvila jsem sním.A pak mi to ukázal,co musíme udělat a k těm životům musíme se rozhodnout."Zřejmě je to ani nepřekvapilo co jsem řekla jen se pousmáli a mě bylo jasný že půjdou semnou kamkoliv."Parada a kdy?"Moe je zřejmě nedočkavý řeknu si a kouknu se na Ler.Vypadá rozhodnutě,ale je vidět,že ji něco stále trápí."Lar?Co se děje vypadáš přesvědčená,ale něco stejnak cítím."Ler se na mě podívá.Má krásné hnědé oči.Pronikavě koukne do těch mích zelených."Já jen jestli si si jistá to takhle skončit,co když ještě není náš čas.Já ti věřim,že ti to Memorise řekl,ale nejsem si jistá prostě."Potom skloní oči a kouká do země."Neboj se já tě chápu vidiš teď si zase ta znás ta opatrná a toje dobře,taky by se mohlo stát že spletu a bylo by to velice špatný"Prohlásim nedokončeně."Flow má pravdu každej má v sobě něco a každej je jinej,protože kdybysme byli všichni stejní tak byse nedalo dorozumívat a život by nebyl ono."Dokončí to za mě Moe a i on se postaví a koukne na mě chápavě.I on to cítí.Přišla ta chvíle rozhodnutí.Je vidět i na Ler že to cítí,ale nic nedělá ani se nepohne.Až po chvíli promluví."A co naši rodiče?"Tuto otázku od ní nikdo nečekal.Skloním se k ní."Milá Leriet taky jsem nad tím přemýšlela,nemusíš se bát sice oni o tom nevědějí a ani se nikdy nedoví proč jsme odešli,až po jejich smrti.Protože v tu dobu už ani nebudem v druhym světě.Všechno jim řekneš,až po druhý šanci.Já,už jsem se stim smířila vím že je to narychlo a ani bez rozloučení ale ty to zvládneš.."Záváhám."Nebo snad ne?"Nejistě se kouknu na Moeho ať mi pomuže."Ler nemusíš se bát jeto jenom na tobě nikam nespěcháme,můžem si to ještě tady užít ale my všichni cítíme že je tady ten čas."Řekne Moe a přistoupí k Ler.Já se postavím a jdu na kraj skály otočím se a podívám se na Ler a usměju se."Flow to byl ten nejkrásnější úsměv kterej sem u tebe kdy v životě viděla."Řekne a je na ní vidět,že celá září.Moe přistoupí k Ler a nastaví ji ruku.Ona se jen chytne a ladně se zvedne.Začal vát vítr.Hraje si s našimi vlasy a všichni si ty poslední okamžiky užíváme.Moe i Ler přistoupí ke mě.Oni dva se na sebe zamilovaně podívají a políbí se a obejmou se.Já jen kývnu a kouknu do dálky.Cítím jak už chci jít.Už chci odejít z tohoto světa chci jít za svím osudem.Chci aby mě zbyli jenom vzpomínky.Oni dva se na mě podívají a chytnou se za ruce a pak zase kouknou do dálky.Jeto tu jeto cítit v každý vteřině.Konečně cítím strach a nejistotu.Ale ta myšlenka,hned zmizí.Už jsem tu sama.A cítím spokojenost jeden jediný krok.Zavřu oči a ten krok udělám.Bojím se otevřít oči,nevím co se stalo.Někdo mě chytl za ruku, otevřu oči.Vidim Moeho a hned vedle něho spokojenou Ler,usmívají se.Opatrně se rozhlídnu vidím les a nás na zemi.Není to hezký pohled,ale já vím,že to nejsme my.My jsme tady."Flow"Řekne někdo náhle a já se otočím a konečně vidím Memorise,ale tentokrát nespim.Přistoupí k nám nic neřekne jen ukáže za sebe,tam se objeví jiný les.Všichni tři se tam díváme.A nic nechápeme.Memorise příde úplně ke mě.Moe mě pustí a ruku mě vezme Memorise.Vede mě k tomu jinému lesu.Jdeme spolu tam nic nevnímám jen jeho ruku a les nic jinýho pro mě neexistuje.Vtom ucítím ostrou bolest projela celim mím tělem,donutilo mě to zavřít oči.Když bolest ustoupí otevřu je.Něco je jinak pomyslím si připadám si níž i vše okolo sebe vidím jinýma očima.Uvidím Ler a Moeho udiveně na mě se dívají.Pak se stane jim to co se stalo mě.Ucítí ostrou bolest a zavřou oči.Jediný co vidim je bílé světlo které mě oslepí,když konečně začnu vidět uvidím dva vlky.Nechápu vůbec nic.Otočím se a zamnou stojí Memorise který postupně se změní ve vlka.Potom mi to dojde podívala jsem se na sebe,jsem vlk a další život začíná a jediný co zbylo jsou jen vzpomínky...