Vyhlídka noci osmá část

Celkem jsem se lekla a otočila se. Nejdřív mě proud světla, který mířil přímo do mého obličeje oslepil, ale potom jsem ho poznala. Kdo myslíte že to byl? Ano Matt.
„Ahoj madamigella“ pozdravil mě. „Ahoj. Co tu děláš?“ zeptala jsem se překvapeně. „No já se přišel podívat i na jiné krásy města“ zasmál se a táhl mě za ruku ke svému stolu. Uviděla jsem růži. Konečně mi to docvaklo.
„Ty jsi vamp. Proč jsi mi to neřekl dřív?“ Kousek jsem od něho odstoupila a počkala na jeho odpověď. „Asi proto“odpověděl jednoduše a poukazoval na to že jsem se lekla. „Ale kdyby si mi to řekl, tak bych se tak nebála.“ „Víš proč jsem to neřekl. Aby si sama poznala, že na první dojem nemůžeš člověka hned odsoudit. Věděl jsem, že takto zareaguješ. Chci aby si mi věřila. Bylo jasné, že se lekneš když uvidíš můj status, ale takto už to prostě je. Svým způsobem upíry znám i když nechci, a chtěl bych aby si mi začala věřit. Opravdu moc jsi mě zaujala a to nejen i osobností ale i tou povídkou. Promiň jestli ti připadám zvláštní, ale mé city jsou upřímné. Včera to bylo nádherný a já o tebe nechci přijít, ale musím ti něco říct. Nejde to tady musím v soukromí. Tak co kdybychom si tady nejdřív něco dali, popovídali si a potom šli domů. Jestli chceš můžeš zajít ke mně. Neboj nic ti neudělám. Chci ti jen něco říct.“ Když tohle říkal, upřímně se mi díval do očí. Nebyla jsem z něho vystrašená. Spíš se ve mně bouřily emoce. Chtěla jsem ho chytit a prostě políbit, říct mu jak ho miluju a celou dobu se dívat do jeho nevinných očiček. Bože že se vůbec ptáš, to víš že si s tebou ráda promluvím. Věřím ti, to musíš teď vědět i ty. Miluju tě. Opravdu moc tě miluju.
„Nevím co ti mám říct. Jestli stačí pouhé slůvko věřím. Tak opravdu věřím. Vampa jsem se ale prakticky nebála spíš mě přitahoval. Bála jsem se vlastní minulosti. Některé okamžiky nebyly zrovna šťastný. Ráda tu s tebou zůstanu a popovídám si a ráda si poslechnu co mi chceš říct“ vypustila jsem ze sebe a ani jsem se nestačila zamyslet nad tím co jsem řekla. Naklonil se ke mně a sladce políbil. Bylo to nádherný. Ano věřila jsem mu a navždy bych s ním zůstala. Přesunuli jsme se úplně dozadu na polštáře a objednali si dva zmrzlinové poháry a drinky z čerstvých jahod. Celou dobu jsme si povídali o rodině, dětství a života teď. Vypověděla jsem mu všechno a nic se nebála zatajovat, ani to jak mě Patrik znásilnil. Uklidnil mě a otřel mi slzy, které mi stékaly po tvářích, když jsem se o tom zmiňovala. Byl moc něžný a citlivý. Ptala jsem se i na jeho rodinu.
Jako malý vyrůstal v Thébach. Jeho nevlastní otec byl Thébský král a jeho vlastní matky bývala před svatbou s jeho nevlastním otcem, přadlena. O svém pravém otci nechtěl nic říct. Asi o něm nic nevěděl. Jméno Marcus dostal právě od nevlastního otce Marcuse Hyberboluse Romanuse a jméno Augustián Tetra po své matce Augustě Tetra. Triton je jediné co zbylo z památky na pravého otce. Jeho matka měla s Hyberbolusem dvě děti, klučičí dvojčata. Theodorika a Nera. Ani Hyberbolus ani jeho synové nikdy neuznali Marcuse jako člena rodiny. Brali ho jako špínu pod nehty, které se chtěli mermomocí zbavit. Byl pro ně jen podsvinče zatoulané daleko v lesích. Ale nikdy na něho nebyli zlí. Hyberbolus byl prý velmi milý a hodný král. V jeho říši ho každý obdivoval a miloval. Marcus mu nemohl brát za zlé jak se ho stranil. I když nebyl jeho narodil se jako prvorozený v jejich manželství sice dítě někoho jiného, ale v jejich manželství. Augustu nemohl nikdy vypudit protože se vzájemně milovali i když měla Marcusem s někým jiným. Ona ho opravdu milovala velmi vroucně, ale někdy se to stává. Podlehla jednoho teplého dne, při oslavě slunovratu. Byla zlákána vínem a smyslným tancem otce Marcuse. Devět měsíců co spolu ulehli na lože se narodil Marcus. Augusta si uvědomila co udělala, ale nemohla zabít toho malého tvorečka zrozeného z její krve. Jelikož měl Hyberbolus dobré srdce, nechal ji ho pod podmínkou, že nikdy nebude žádat o svou pravomoc zasednout na trůn. Augusta šťastná slovy svého muže, vychovala Marcuse spolu s jeho nevlastními bratry a nikdy mezi nimi nečinila rozdíl. I když je vychovávala stejně, dvojčata svého staršího bratra nenáviděla. Nikdy mu neubližovala fyzicky, ale psychicky ho týrala často. Dělali si srandu z jeho postoje podsvinčete, srandu si dělali i z jeho opatrnosti k dívkám a nejvíc ho týrala neopětovanou láskou, kterou on cítil k jedné z děvčat u dvoru. Byla to dcera komořího. Tina se jmenovala. Mladá, snobská a na svůj věk velmi vyvinutá dívka z honosnými šaty a účesem stoupajícím až k nebesům. Často si z něho dělala srandu. Byla o dva roky starší. V té době ji bylo sedmnáct a on byl ještě patnáctiletý nezkušený panic s rumělkou ve tvářích. Velmi ráda laškovala s Nerem. I když mu teprve docházelo k čtrnáctému roku. Znal všechny mladé dámy od dvoru. On ani jeho bratr už od svých jedenácti panici už nebyli. Právě Nero přemluvil Tinu aby Marcuse poškádlila a učinila s něho hrozným způsobem muže. Sice odstranila jeho panictví, ale krutým žertem. Potom co s Marcusem okusila společné lože, vysmála se mu a přivázaného k posteli nechala do rána ležet. Až mu na pomoc přispěchala Augusta. I když Marcus nikdy neplakal, teď se mu velmi zachtělo. Vrhl se matce do náručí a uvrhl na své bratry a celé pekelné království kletbu. Řekl že do svých čtyřiadvaceti se stane pravým mužem a celé království se zhroutí do pekelných plamenů. Když své utýrané srdce vyplakal matce, podíval se na ni a řekl, že ona jediná dojde míru u nebeské brány. Po této příhodě už nikdy neplakal a to ani když se ošklivě zranil. Když se stal pravým mužem odešel pryč z Théb a cestoval z místa na místo. Nikdy se tam už nevrátil. Všichni jsou ale prý teď mrtví. Nedávalo mi to smysl. Vždyť čtyřiadvacet mu bylo teď jak mohla celá rodiny umřít a jak mohl procestovat tolik zemí. Zeptal jsem se na to a on mi řekl, že mi to poví později. Bylo nám oběma skvěle. Poháry jsme už snědli a drinky byly vypité. Ani mi to nepřišlo a bylo půl dvanácté. Pomalu jsme už museli odejít. Zavíralo se tu ve dvanáct.
„Lis, doufám že jsi se bavila a bylo ti se mnou dobře. Nechtěl bych si teď nechat vzít tvou důvěru.“ Stáli jsme už venku. Foukal jemný větřík a on mě jen smyslně pozoroval. „Neboj, nikdy si o ní nepřišel. Bylo mi s tebou báječně. Doufám že si to zopakujeme“ odpověděla jsem a plná emocí mu znovu vtiskla polibek. Nechtěl zůstat zahanben proto mě vzal do náručí a něžně opřel o stěnu domu v jedné skryté uličce. Něžně mě políbil a volnou rukou přejížděl po zádech. Prožívala jsem každý letmý dotek jeho plných rtů. Probouzel ve mně neustále větší a větší emoce. Neudržela jsem se a začala ho dravě líbat. Překvapen mým skutkem přizpůsobil se. Majetnicky mě pevně držel jednou rukou a druhou už laskal přes šaty dvě plné ňadra dožadující se víc. Takto jsme vydrželi asi dvacet minut a ani poté se nám nechtělo od sebe odloučit.
„Miluji tě Lis a myslím to opravdu, už to není pouze sen, už je to skutečná realita.“Polibkama mi dráždil ruku. „Také tě miluji, kdyby si věděl jak jsem o této chvíli snila.“ Políbila jsem ho znovu a odtáhla se. V nejlepším se má přestat. Mlčky na mě dlouze spočinul očima a vzal mou ruku do své. Ruku v ruce jsme spolu došli až domů.
„Lis jestli opravdu chceš znát pravdu pojď ke mně, nemusíš se bát neudělám ti nic co bys nechtěla.“ Otočil se na mě a svýma očima mě přesvědčoval abych s ním vstoupila do bytu. „Matte už jsem řekla že chci a nic to nezmění. Miluji tě, a věřím ti. A k tomu jsem strašně zvědavá“ zasmála jsem se a dala mu letmou pusu. „Moc ti děkuji za upřímnost a náklonnost. Znám tě sice krátce, ale takhle zamilovaný jsem ještě nebyl.“ Objal mě kolem pasu a zvedl do výše. Nechápala jsem že mě může tak dobře uzvednout, žádné pápěří jsem zrovna nebyla. Za to jsem mu byla také moc vděčná. Prostě ho miluji a i kdyby byl ten nejhorší vrah na světě tak mu to prominu. Miluju ho.