Vyhlídka noci devátá část

Jeho byt byl zvláštně zaveden. Stěny neměly vůbec světlou část. Celá místnost byla tmavá. I okna byla zatlučená. Nábytku tu také neměl moc jen obrovskou postel dvě židličky a stůl. Samozřejmě sociální vybavení už tu bylo vsazeno normálně, ale přesto místnost byla velmi ochuzená. Z kuchyňky přinesl něco k pití a zeleninový salát. Dělal sám, pochoutka. „Lis musím ti znovu říct můj život, tak trochu jsem lhal.“ Stál ve stínu a já najednou cítila stísněný smutek. „Matte jestli si myslíš že ti to teď vyčtu, nemusíš. Čekala jsem že něco takového řekneš“ snažila jsem se ho utěšit. „Věděl jsem že to pochopíš. Chci se tě zeptat věříš na bohy?“ Když se mě ptal pořád ještě stál ve stínu. „A na jaké myslíš, sice nejsem věřící, ale mám ráda příběhy o bozích z dávného Říma a Řecka. To musíš vědět i ty sám. Má povídka je vsazená právě do této doby. Ale že bych měla ráda boha v kterého teď všichni věří. Taková já nejsem. Stvoření světa je pěkný mýtus, ale nevěřím v něj.“ Odpověděla jsem mu na jeho otázku a on jen ucouvl dál do stínu. „Víš, v této době na Boha také nevěřím, ale jak už jsi zmínila bohové v dávném Řecku mě velmi inspirovali. Chci ti povědět příběh. Určitě znáš stvoření světa. Na počátku všeho stál Chaos, z něhož vznikla první božstva Erebos, Nyx, Eros, Tartaros a Gaia. Erebos a Nyx vládci věčné tmy a noci přivedli na svět převozníka u řeky Styx Charona, tu řeku znáš je z podsvětí, ale taky Aithera a Hemeru. Ale nás víc zajímá Gaia. Ta ze své nedočkavosti, sama ze sebe stvořila dva syny, Ponta boha moře a Urana boha nebe, z oběma měla nemálo potomků. Ale Uranovi porodila i dvanáct Titánů a tři storuké a jak se říká padesátihlavé obry. Chovali se velmi nerozvážně a ničili vše okolo, proto je Uran svrhl do Tartaru, jenž byla bezedná propast. Gaie se to samozřejmě nelíbilo proto proti Uranovi poštvala nejmladšího z Titánu Krona. Ten svého otce vykastroval a takto mu znemožnil dál vládnout, proto se ujal vlády sám. Aby se mu nevedlo stejně jako otci, Kronos své děti spolkl. Jen nejmladšího se Rheé (matce) podařilo zachránit, protože místo něho zavinula do plenek balvan. Zeus, který se zachránil také dospěl. Krona přemohl a donutil ho aby vyvrhl své děti zpět a když to udělal svrhl ho do Tartanu. I když se stal nejvyšším bohem se dělil se svými bratry o vládu. Hádes pán podsvětí a Poseidón vládce vod. Sám Zeus vládl nebesům, zemi a měl moc vládnout blesky. I když je tato mytologie velmi pestrá a dokáže upoutat, váži se k Poseidónu. Jak sama víš Poseidón byl vládce všeho vodstva na světě. Určitě i víš že ze svou ženou Amfitrité měl mořského muže Tritóna.“ Najednou mi to došlo. Jeho příjmení Triton je odvozeno právě od potomka Poseidóna. Proč jsem si toho nevšimla dřív. Tyto mýty přece znám. Jestli jsem to dobře chápala jeho otec se příjmením musel jmenovat Triton. Bože nevím jestli jsem tak blbá nebo mi to prostě jen nedošlo. Ta láska opravdu dělá divy. „Ano, vidím ti na očích že jsi pochopila. Ano mám příjmení po otci, to už víš, ale nevíš kdo byl můj otec. Prosím poslouchej dál.
Jak jsem říkal Tritón byl potomkem Poseidóna. Vždycky se snažil jít ve šlépějích svého otce. Snažil se všestranně pomáhat. O bozích se říkalo jací jsou záletníci a všude mají své potomky. Jednou se i Tritón zapletl s pozemskou ženou. Teď ti to bude znít divně, ale je to pravda. Jednou na oslavě slunovratu se Tritón proměnil v muže s chutí do tance. Augusta má matka se s tímto mužem zapletla a z jejich lásky jsem byl stvořen já.“ Nechápala jsem to. Starověcí bohové byli v době před 2000 lety. Jak mohl vzniknout on? A jak může věřit takové báchorce? „Matte, to přece nemůže být pravda. Nevím, jestli sis to teď vymyslel nebo ti to tak vyprávěla máma před spaním, ale Bohové byli na této Zemi před 2000 lety. Tak dlouho nedokáže pouhý smrtelník žít.“ Při těchto slovech mi to došlo. Pouhý smrtelník takto žít nedokáže. Jeho přezdívka vamp. Taky to že jsem ho vídala jen v noci a nebo před rozedněním. Ty zatlučené okna. Byl to upír! Ne, to není možné, takové bytosti už jen žijí v pohádkách a hororech. Podívala jsem se na něho. Takový sympatický muž s očima jako dvě tůně a postavou atleta, by nikdy být upírem nemohl. Pozoroval mě. Svými utrápenými oči mě pozoroval. Zadívala jsem se na jeho ústa. Náhle se tam zableskly dva tesáky. Vylekaně jsem uskočila. Opravdu je upír. Bože ne. Proč? Zadívala jsem se ke dveřím. „Musím utéct“ napadlo mě. Dřív než jsem se vůbec stačila pohnout stál už u dveří. „Prosím ne Lis. Neopouštěj mě.“ Při těchto slovech jsem se zarazila. Vyslovil to s takovou láskou. Ne, nemohla jsem utéct, na to jsem ho až moc milovala. Musím tu zůstat a vyslechnout ho. „Já neodejdu Matte, na to tě až moc miluju, ale musíš mi všechno říct a prosím zůstaň ode mě dál.“ Při těchto slovech jsem doslova cítila jak se ho to dotklo. Zklamaně znovu vstoupil do stínu. „Omlouvám se“ řekl tiše a posadil se na podlahu. Vypadal jako malé dítě, když něco zlého provede a dostane na zadek. Nemohla jsem se na něho dívat. Drásalo mi to srdce. Vstala jsem a posadila se k němu. Objala ho a hladila po vlasech. Udiveně zvedl hlavu a pohladil mě po tváři. „Promiň to mi“ řekla jsem a pevně ho tiskla k sobě. „Neměla jsem tě tak zranit. Nevadí mi kdo jsi, ale bála jsem se sama sebe. Víš je celkem zvláštní že miluju upíra.“ Pokusila jsem se o úsměv. Vzal mě do náručí a polibkem odstranil nejistotu. „Nechtěl jsem ti lhát. Nevěděl jsem co uděláš. Miluju tě a jsem rád že jsi mě pochopila. Já svůj život nenávidím. Budu ti muset říct celou pravdu.“ Posadil mě na klín jak to dělávala máma když jsem byla malá a dal se do vyprávěn