Vyhlídka noci desátá část

„Jak jsem ti už řekl, vyrůstal jsem v paláci. Vše byla pravda. I ta kletba. V den kdy mi mělo být čtyřiadvacet, mě si mě bratři zase dobírali. V tento den se totiž konaly olympijské hry a já na ně tvrdě trénoval. V Thébách byla stará tradice aby muž dosáhl pravého mužství musí v dnech svých čtyřiadvaceti vyhrát olympijské hry v aréně. Ten den jsem měl bojovat s nejlepším gladiátorem. Klidně jsem mohl jednoduše vyhrát, v síle se mi nikdo nevyrovnal. Ale mí bratři to plánovali jinak. Vylákali mě do temné uličky. Obelhávali mě řečmi o mé matce a nějakým tulákem. Nechtěl jsem nechat svou matku ulehnout s cizím mužem, proto jsem jim uvěřil a šel s nimi. Měl jsem své matce víc věřit. Nechápu, že jsem jim naletěl na tak prostý trik. V uličce už na mě čekali jejich kumpáni. Bylo jich přinejmenším dvacet. Začali se prát, ale já odolával. Když viděli, že mě nelze tak lehce přeprat, dopomohli si holemi a noži. Vážně mě zranili. Když si toho všimli i bratři, tváře jim zpopelněly. Sice mi chtěli ublížit, ale nechtěli mě zabít. Vylekaní ode mne utekli a nechali mě na pospas osudu. Pomalu jsem umíral. Krev ze mě stříkala na každou stranu. Už jsem se loučil i s tímto mizerným životem a proklínal jsem svého otce. V mé agónií jsem si ani nepovšiml, že mě někdo pozoruje. Celou dobu co jsem umíral mě pozoroval. Vztáhl jsem k němu ruce a prosil ho o pomoc. Neulekl se. Klekl si ke mně a šeptal mi do ucha. Říkal, že by mi dokázal pomoci, ale pod podmínkou. Řekl mi že pokud chci znovu žít, musím se obětovat. Nazval můj další život upírem. V té době jsem věděl co to bylo. Pro všechny nejstrašnější noční můra. Žít nesmrtelný život a nikdy neokusit pocit slunce a lásky. Měl jsem říct ne, ale něco ve mně ,mě vedlo k tomu ať to udělám. Plný nenávisti nad svým osudem jsem řekl ano. Cizinec se ke mně naklonil a nařízl si tepnu na ruce. Dal mi napít své krve. Napil jsem se a zpečetil svůj život. Už nikdy nezestárnu a neumřu. Plný nové síly jsem vstal. Cizinec chtěl odejít, ale ještě předtím mi řekl své jméno. Jmenoval se Rhénius Talos, byl poslán Tritónem aby mi pomohl a vzkázal mi abych nikdy nezapomínal kdo jsem. Vždycky jsem v sobě měl sílu a teď se plně projeví. Nejprve jsem ze své síly byl ohromen. Šel jsem zpátky a vyhrál svůj souboj v aréně. Bratři překvapení hrůzou mě pozorovali očima a drželi se ode mě dál. Nikomu jsem neřekl co se, se mnou stalo. Tu noc jsem ještě povraždil všechny z rodiny. Jen matka jsem ušetřil. Když viděla mou pravou tvář, spáchala sebevraždu. Skočila z hradeb. A já ještě tu noc odjel za moře. Ano nejprve jsem ze své síly byl ohromen. Ale ohromenost se měnila na děsivost. Začal jsem zabíjet lidi a nevěděl o tom. Nemohl jsem tak dále žít. Žil jsem v ústraní a živil se jen krví zvířat. Byl jsem rád že technika spěla k takovému vrcholu a byly zavedené transfuze. Mám po celém světě mnoho kamarádu lékařů co ví o mém tajemství a pomáhají mi krev obstarávat. Tak teď přežívám, nelovím lidi ale lovím další nebezpečné upíry. Nechci být jeden z nich, ale nemůžu nic dělat. Zpátky do podoby člověka by mě mohl přivést jen bájný lektvar, ale nikdy neví jestli vůbec existuje. Snažil jsem se ho najít, ale jediné co jsem našel byla legenda o záhadné dívce narozené v době pokroku, která má tak čisté srdce a dokáže milovat, že hádanku kde lektvar leží rozluští. Dívka bude mít bájné síly. Dokáže vidět do budoucnosti, dokáže rozpravovat s bohy a má sílu svými telepatickými silami najít ztracenou věc, kterou nikdo nemůže najít.. Její plné síly se projeví, když se zamiluje do zvířete noci. Ale je to jen pohádka pro upíry s nadějí v lepší zítřek. Nikdo ji nemůže najít, takové ženy už ani neexistují. Chtěl bych ji najít a poprosit ji o pomoc, ale vím že ji nenajdu. Teď tu jsem s tebou a vím že víc nechci“ políbil mě.
Měl tak dojímavý život. Chtěla jsem mu pomoc. Potřeboval zachránit. Prožil tolik bolesti. Pohladila jsem ho po tváři a prsty kroužila kolem jeho úst. Kéž bych byla ta dívka a mohla ho zachránit. Copak ji nikdy nenajde a nepomůže mu? Ne prostě musí, pomůžu mu hledat. Nikdy se ho nevzdá. Bude tak dlouho žít dokud mu nepomůže. Klidně se i kvůli němu obětuje.
„Děkuji ti, že jsi mě vyslechla. Doufám,že jsem tě moc nevystrašil?“ „O mě se neboj a neděkuj mi, jsem ráda že jsem ti věřila. Máš hrozný život a nechci aby si trpěl.“
Vzal mě do náručí a dlouze mě líbal. Užívala jsem si to. Přejížděl mi prsty po bříšku a svlékal mi triko. Nechala jsem ho, moc jsem ho chtěla. Celou mě svlékl a nesl do postele. Když byl i on s oblečením dole, šel zapálit svíčky a přitom rozhazoval plátky růže. Čekala jsem na něho a dívala se na něho. Přemýšlela jsem jaké to asi bylo v jejich době a jak mu ta hloupá Tina ublížila. Jaký byl asi jeho otec? Tritón, vznešený mořský muž. Jak by se teď staral o svého syn?