Vyhlídka noci jedenáctá část

„Neodsuzuj mě Elisabeth. Nemohl jsem svého syna vychovávat i když jsem ho miloval“ řekl někdo. Polekaně jsem se rozhlédla. Nikdo tu kromě Matta nebyl. „Je ti něco“zeptal se Matt, když došel k posteli. „Ale nic, jen jsem si říkala jaké mám štěstí“zasmála jsem se a dál na ten hlas nemyslela.
„Lis musím ti říct, že celkem dobře zvládám čtení myšlenek, ale kvůli tobě jsem je teď zapudil. Jestli ti opravdu něco je řekni mi to.“
„Ale ne nic mi není“ pošeptala jsem .„Taky bych chtěla umět číst myšlenky.“ Lehl si vedle mě. Mazlili jsme se spolu a polibky si vyměňovali svou lásku. Už to nebyl žádný sen. Teď už jsem opravdu byla jeho. Bylo mi s ním skvěle. Celou noc jsme si spolu hráli a milovali se. Až k ránu jsme skončili. Zcela unaven usnul, ale já nemohla. Myslela jsem na ten hlas. Nikdo tu nebyl, tak kdo na mě mluvil?
„Elisabeth, jsem Tritón, otec Marcuse a také bůh. Sám nechápu, že mě slyšíš, ale ty jsi jeho jediná naděje musíš mu pomoci.“ Tritón. Že bych opravdu dokázala mluvit s bohem. Ale to potom znamená, že jsem ta vyvolená. Ale jak? Vůbec nevím kde leží ten lektvar. Jsem jen obyčejná holka a nic víc. Tohle jsou jen pitomé halucinace. Nikoho neslyším a nejsem žádná vyvolená.
„Teda Elisabeth já bych tě rád nechal na pokoji, ale také chci svému synu pomoci. Musíš přijít na to jak z něho znovu udělat člověka nebo spíš poloboha“ mluvil na mě zase.
„Ale já vůbec nevím jak? Jak mu mám pomoci? Tohle byste měl vědět vy a ne já. Nejsem žádný bůh.“
„Elisabeth poslouchej. Upíři byli stvořeni z hněvu Áreova. Jednou se zapletl do vážné hádky s Artemis, ta chtěla aby se ji omluvil ale on svou omluvu vyžádal ve válce. Stvořil proto své děti noci aby mu pomohli vyhrát. Když válka skončila ku prospěchu Artemis, rozezlený Áres nechal své děti napospas osudu. Proto jsou všichni tak nebezpeční a plní zloby. Ví co jim právě bohové udělali a proto se od nich odvrátili a ničili si vlastní život. Matt byl stvořen dávno po nich proto neví co první upíři dělali, ale chápe že je musí zničit aby nebyl jeden z nich. Prosím Elisabeth musíš mu pomoci a najít lék. Za nějaký čas si s tebou promluví Artemis. Ta jediná ví jak upírům pomoci. Prosím opatruj mi ho.“ Hlas ustal a nechal mě přemýšlet.
„Dobře, udělám to kvůli němu“ promluvila jsem a usnula. Nespala jsem moc dlouho, ale měla jsem vidinu nebo náznak budoucnosti, říkejte si tomu jak chcete. Viděla jsem Matta s dítětem. Úsvit nového života. Byla to malá holčička. Přes své překrásné vlásky se na mě podívala a svým vyzývavým pohledem mě prosila o pomoc. Vidina se najednou rozplynula. Musím mu pomoc. Rozhodla jsem se, pomůžu mu. Jen musím přijít na to jak. Počkám do té doby než se ozve Artemis a uvidím. Do té doby mu nic neřeknu. Probudila jsem se v jeho objetí. Držel mě tak pevně, že jsem se jen těžce dostávala ven. Připravila jsem snídani a potichu si sedla na okraj postele. Vycítil mě, jelikož jsem najednou ucítila jeho ruku přejíždící na mých zádech.
„Dobré ráno miláčku“ šeptla jsem. „Dobré ráno kočičko“ šeptl také a rychlým pohybem se objevil u mých úst.
„Bože, jsem na tobě závislý.“ Ovinul se mi kolem pasu a nekonečně mě líbal.
„To tedy doufám“ šibalsky jsem dodala. Zbytek dne jsem strávila s ním. Jelikož nemohl na slunce zůstali jsme spolu v jeho bytě a povídali si. Než dorazil do Sunwalley, zabil mnoho upíru. Nečekala jsem že jich ještě žije tolik. Nebo spíš nevěřila jsem že vůbec existují, ale teď už věřím a jsem tomu ráda.
„Nezajdeme večer někam“ zeptal se náhle. „Čekala jsem kdy to řekneš.“ Zasmála jsem se a víc se zavrtala do jeho náručí. S úsměvem mě políbil. „Dobře…tak co třeba do kina? Dneska budou dávat nějaký nový horor a já si na slaďáky nepotrpím.“
„Opravdu mi nečteš myšlenky?“ Znovu jsem se zasmála a vlepila mu hubana.
„Neboj nečtu.“ Chtěl mě polechtat, ale já byla rychlejší.
„Dobře, dobře…vzdávám se“ zadýchaný mě položil na záda.
„Miluju tě kočičko,opravdu moc miluju.“ I když jsem to slyšela tolikrát, nikdy se mi to neohraje. Aspoň ne když to říká on.
„Já tebe víc.“ Oponovala jsem mu a rychle se dostala z jeho objetí.
„Ne, já víc.“
„Ale ne já ještě víc.“ Takhle jsme si měnili názory a chytali se po jeho bytě. Když viděl, že mě jen tak lehce nemůže chytit, zapojil své upírské síly. Zrovna když jsem rozesmátá běžela do koupelny, objevil se přede mnou.
„Néé… to není spravedlivý, ty sis pomáhal.“ Jako malá holčička jsem odmlouvala. On se jen ke mně naklonil, políbil mě a znovu se objevil na posteli. Vyzývavě mě loudil k sobě. Nejdřív jsem hrála uraženou, ale moc dlouho mi to nezůstalo. Celá vysmátá jsem se mu vřítila do náruče a nechala se laskat. Byla to láska jako z pohádky. Našla jsem svého prince a dočkala se i jeho lásky.