šarLOTA

Šla temnou ulicí, jemný vánek poponášel suché listí a nadzvedal jí lem šatů… Kráčela pomalu a rozvážně, jako by promýšlel každý krok, každé šlápnutí bosou nohou na asfalt… Kus za ní šel temný stín, netušil, kam až jí má následovat, ale věděl, že musí jít s tou tajemnou dívkou třeba až na konec světa…
Věděla o něm, ale ani se neohlédla. Dál se lehce vznášela tmou. Nechtěla, aby za ní šel, ale něco jí říkalo, že to tak prostě musí být….
Stín přemýšlel, proč se ta dívka tak změnila… teď byla tou podivínkou, dřív bývala nejkrásnější a nejusměvavější dívkou, co znal. Bývali přáteli. Tajemná dívka… Ano, ta dívka, co právě kráčela tmou - Šarlota a její stín - Mikuláš. Oba se v poslední době změnili, Lota, jak si nechávala dříve říkat, se proměnila z té rozpustilé, nestálé treperendy v tajemnou a zamyšlenou Šarlotu. Miky, slabomyslný frajer, který využíval holky k sexu, si až teď uvědomil, že ho mrzí, to, že se tu místo jeho nej kámošky, culíkaté Lotky objevila tahle nepochopitelná, jakoby duchem nepřítomná Šarlota. Až teď si uvědomil, že mu chybí a že jí miluje.
Šarlota se prodírala tmou… Najednou uviděla toho, za kým měla namířeno. Celé její tělo se roztřáslo…