Myslíš že mě znáš ? 2 díl

„Copak se jen tak propadla do země ? Člověk přeci jen tak nezmizí“! Brumlala si sama pro sebe a vystupovala schody na pudu. Uběhl týden od jejího zmizení a Seinu to trápilo čím dál víc. Copak se na ní jen tak vykašlala? Se slzami v očích si prohlížela všechny fotografie. Už nechtěla vzpomínat na staré časy ….ona jimi chtěla žít!

Už pomalu přestávala doufat že by snad Eliss našla procházela se po pokoj sem a tam a tam a sem. Nebudu se přeci trápit nad rozlitým mlíkem! Stojím si zatím co sem řekla! Ona nezmizela nemohla mi jen tak utéct. A rozhodně by neodešla bez rozloučení.
Aniž by přemýšlela zda dělá chybu,šla si vyčistit zuby a zalezla do pokoje se slovy, že je unavená a chce se jí spát. Její matka jen překvapivě zírala. Nestávalo se často že by Seina šla tak brzo spát,ale neřekla pul slova. Seina si lehla a čekala až všechny zvuky v domě utichnou . Trvalo to snad věčnost a Seině už se začaly klížit oči když její matka zhasla světlo v kuchyni a Seina slyšela jak stoupá po rozvrzaných schodech nahoru,do své ložnice. Počkala ještě dobrou čtvrt hodinu než si byla jistá e muže jít Navlékla na sebe černou mikinu s kapucí tepláky ,také do černé barvy a pomalu otevřela dveře svého pokoje. Skousla si ret když dveře zavrzaly. Nejprve se opatrně rozhlédla oči měla dávno přivyklé na tmu , kterou nenáviděla. Už jako malá spávala s rožnutou malou lampičkou,bála se strašidel pod svojí postelí. Těsně před schodami , které měla sejít se zastavila a zhluboka nadechla. Tet přijde nejtěžší usek pomyslela si ...Pomalu a velmi opatrně našlapovala na jeden schůdek za druhým.Když už měla téměř nadosah konec schodu , jeden schůdek zavrzal. Seina si prudce skousla ret až v ústech pocítila hnusnou železitou chut.Chvíli čekala zda se domem nerozezní kroky,ale když se hodnou chvíli nic nedělo šla dál.Ani venku před domem neztratila pocit strachu. Teprve až ztratila dum z dohledu jí strach trochu opustil. Nebyla si jistá jestli dělá dobře a ani vlastně nevěděla co tam chce dělat. Tam kam má zrovna namířeno. Čím blíž se blížila k onu cíly šla méně a méně jistěji, až se při každém jejím kroku nohy otřásly.

Když došla ke hřbitovu musela se hodně přemáhat. Holka neblbni něco se stane vždit víš jaký máš ze hřbitovu strašný strach. Proč to vlastně dělám ? Běž ! Je to jen hřbitov nic se ti přeci nemůže stát! Aspoň to si myslela. Pomalu začala kráčet na hřbitov k oné lavičce ,kde viděla tehdy sedět Eliss a její kroky se zdály být jistější.Došla k lavičce ,ale nesedla si na ní, měla příliš velký strach na to aby si tu jen tak sedla. Vždit bylo kolem půlnoci. Ani ona sama nevěděla proč tu je...Na co čeká ,ale něco jí říkalo ještě chvíli vydrž.Jen co na věži odpila dvanáctá čily půlnoc zvedla se k odchodu. Bohužel sotva udělala první krok ulomila se větev stromu a padla přímo před ní.Leknutím div nepřestala dýchat. Holka prober se byla to jen větev! Promlouvala si do duše a chtěla v cestě pokračovat , na místo toho se ,ale zadrhla. Po cestě po , které přišla někdo šel. Zůstala zkoprnělá, nevěděla co dělat,dech se jí zrychloval až když byla v dohledu sebrala poslední špetku odvahy a rozeběhla se druhým směrem.

Běžela a ani jí nenapadlo zastavit , neuvědomovala si že běží čím dál hlouběji do hřbitova. Až když si byla téměř jistá, že za ní nikdo neběží zatavila se , ruce si opřela o nohy a zhluboka vydechovala. To je paráda! Jak se tet asi dostanu zpátky? Napadlo jí když se vzpamatovala a rozhlédla se po okolí, běhala totiž různými směry jak byla vyděšená! Nakonec jí napadlo to co jí vždycky v tloukával do hlavy její dědeček: " Když by si se ztratila někdy, tak nezmatkuj a jdi pořád stejným směrem , však někam dojdeš"! Pravda není to zrovna ukázková rada , ale tady ten hřbitov přeci někde končit musí!