Shadow vs. Luminarisu

V dřívějších dobách se na naší zemi vyskytovali 2 skupiny lidí, které se nesnášeli. Ta 1. skupina bydlela nedaleko velkého města San Manoa, kde bydlela skupina 2. Žili v nesnášenlivosti, kvůli odlišné víře ve spasitelích. Vesničané, jak se přezdívalo 1. skupině, věřili v moc spasitele Luminaria, který jim dával dobré počasí a výbornou úrodu.
Manoové věřili ale v ďábla jménem Shadow. Bylo to v celku rušné město, plné smíchu a zábavy. Odlišní spasitelé, odlišné názory a toto všechno vedlo k nesnášenlivosti. Ale vesničané, měli zbraň, o které věděli jen oni sami. Vytvořili takovou zbraň, že jí raději nechtěli použít. Jednoho dne zmizela jedna vesnická dívka, vesničané se domnívali, že za to může Shadow, údajně se vesničanka dostala až moc blízko ke svatyni města San Manoa. Zde jí taky našli mrtvou. Vesničané se rozhodli pro využití své zbraně. Pár odvážlivců se rozhodlo, že svou zbraň odpálí přímo v centru města. Sehnali i oblečení, které se patří, přiblížili se na určené místo a odpálili. Rána byla slyšet až na konec světa. Ti odvážlivci byli na místě mrtví. Co zůstalo stát tak hořelo, prach se vinul všude, kouř stoupal výš a výš. Místo sněhu tam padal šedivý popel.
Po několika dnech odešla část vesnice se podívat, jaké to tam je. Když přišli do města okolí bylo šedé, zapadané popelem, místy ještě něco hořelo. Nějakou dobu se tam procházeli, až je napadlo, že tu nejsou žádní mrtvý. Tahle záhada nezůstala dlouho tajemstvím. Na druhém konci města byl hřbitov. Nesl název „ hřbitov nevinných služebníků SHADOW“
Kdo to mohl udělat? Tuto otázku si kladl každý.
Těsně před devátou hodinou odbil zvon. Jak mohl vydržet? Dyť tu žádný není? Náhle se setmělo. 6 členů uteklo, a udělalo dobře. Ostatních 5 členů bylo vtáhnuto na hřbitov. Ti co utekli viděli jen jak se jejich obyvatelé vesnice plouží po hřbitově. Náhle všichni padli, opět se vynořili a s křikem zapadli do hrobů. Začalo se vyjasňovat a nastala klidná noc.
Zbytek výpravy zůstali v lese ukryti. Sledovali San Manou celou noc. Další den se šli znovu podívat na hřbitov. Za zídkou byla malá kovová brána s nápisem „pohřebiště zatracených“. Vešli dovnitř a s křikem utekli pryč až do své vesnice. To co viděli bylo všech 5 ztracených členů, jak jsou přibiti na zdi bez končetin, které byly pod nimi pohřbeny s náhrobky.
Když přišli do vesnice, okamžitě jim vše řekli a popsali. Dokonce žádali Luminaria, aby Shadowa potrestal. Ale Luminarius je nevyslechl. Museli tedy jednat sami. Sestavili výzkumnou radu, skládala se ze tří mužů a jedné ženy. Araw-byl schopný bojovník, Simplicio-znal všechny dějiny a vyznal se ve vírách a spasitelích, Morn-byl vzdělaný kolem přírody a jiných jevů, a nakonec Minolta-velmi odvážná dívka, která se vyznala ve všem.
Jednoho poklidného večera, kdy byla opět svolaná rada, se začali dít podivné věci. Rozletěli se okenice a pokojem prolítl tmavý stín, vypadalo to jakoby se někdo chtěl podívat, co se v té místnosti dějě. Při tom, kdyby to byl obyčejný vítr, tak by přeci zhasly svíčky, ale jejich plamen se nepohnul ani o kousek… Všichni vyděšení začali spekulovat co to bylo, došli k závěru, že se Shadow přišel podívat, co se chystá.
„Rada musí začít jednat a říci, co dělat proti vyznavačům Shadow a proti jemu samotnému, občas se nám něco stane podivného, ale určitě se časem stane něco závažného a to bude pozdě“, ozval se hlas jednoho vesničana. Jen co to dořekl někdo vykřikl HOŘÍ. A bylo to tak, začala z ničeho nic hořet vesnická stodola. Ještě před tím, veškerý dobytek byl vyplašen tak, že utekl úplně pryč. Rada se rozhodla bojovat, ale jak bojovat proti něčemu, o čem nevíme jak to zničit a vůbec co to je?
Požár zničil veškeré seno a obilí pro výrobu chleba a kaše…Každý musel žít z toho, co měli doma. Lidé byli hubení a vyzáblí. Pár dní byl klid. Rada se nakonec domluvila na akci, která by měla všechno zlé zničit. Plán byl takový: zničit veškeré pozůstatky San Manoa a hlavní plán byl zničit „hřbitov nevinných služebníků SHADOW“, domnívali se že celková moc se ukrývá zde a až bude naplněna všechna přikázání, tak vesnici celou zničí a obyvatele sprovodí ze světa tím nejhorším způsobem.
Ten den zmizely 3 ženy, našli je až po pár hodinách usilovného hledání hluboko v lese u hranic vesnice a San Manoa. Visely tam bezvládně a vypadaly, jakoby tam byly už několik let. Jedna z nich měla v ruce papír, na kterém byl vzkaz „jestli nenecháte svého plánování, budu takto celou vaši vesnici vyvražďovat, až tam zůstane pár lidí. Poté se zde zrodí nové životy, které budou vyznávat jen Shadow a pozůstalé si podrobí jako otroky. Ale pokud se rozhodnete tak, že se mi podrobíte a postavíte nám nové město, necháme Vás žít klidným životem. My jsme Vaši ženu nezabili a vy jste na nás zaútočili bezdůvodně. Rozhodujte se rychle“. SHADOW. Po přečtení vzkazu vznikl zmatek. Půlka lidí by se chtěla podrobit, ale ta druhá ne. Rada rozhodla: nemáme zapotřebí se podrobovat, zůstaneme u našeho plánu a vše bude jak má být. Jen co to Morn dořekl vypukla děsivá bouře. Vesničané utekli do svých domovů a spali v neklidném spánku až do rána.
Druhý den se začal plán vyvíjet. Každý z rady dostal úkol. Araw a Morn měli zničit zbytky města a hlavní bránu. Simplicio a Minola měli zrušit název „ hřbitov nevinných služebníků SHADOW“, svatyni a „pohřebiště zatracených“. Sbalili to co potřebovali, jídlo, dostatek tekutin, knihy o víře, lopaty, a dostatek trhaviny…Když došli až na místo, kde si udělali oheň, aby se mohli posilnit, zahlédli rudou záři nad San Manoem. Ale během pár minut zase viděli, jak padá šedý popel.
Další den se šli podívat, jak to v celém městě vypadá, zmapovali si plán města. Večer akci uzavřeli, zobrazili na mapě a usnuli. Každému z nich se nespalo moc dobře, protože těžký popel létal až k nim, takže se jim špatně dýchalo. Probudila je strašná rána. Těsně vedle nich spadl strom, na kterém bylo vypáleno „odejděte nebo se stane něco, co se vám bude muset stát“. Rada byla trochu vystrašená, ale nakonec tvrdě usnuli.
Nadešel den odplaty. Každý si šel na to místo, které měl zničit. Arow a Morn zničili většinu domů, škol a kostelů. Simplicio a Minola došli k hřbitovu, dveře byly otevřené. Jakmile tam vlezli, dveře se zavřeli. Nad hřbitovem se strahla krutá bouře, ale za hřbitovní zdí se nehnula ani větvička. Setmělo se. Ve zmatku se oba dva oddělili. Minola zůstala úplně sama. Bouře ustala. Vyděšená dívka se šla porozhlédnout po Simpliciovi. Hledala všude mezi hroby. Došla až „pohřebiště zatracených“. Otevřela bránu a to co uviděla vzalo jí dech. Její přítel Simplicius byl oběšen. Minola se rozplakala a utekla ze hřbitova pryč.
Prohledala celé město, ale nikdo nikde. Její kamarádi byli pryč. Vrátila se na místo, kde měli táborák. Ale na spadlém stromu byl jiný nápis „varoval jsem Vás, díky schopnostem, které mají tvoji přátelé, jsem stvořil něco, co se ještě nikomu nepovedlo. Vrať se domů. Ušetřil jsem tě, protože ty jsi rozumná a budeš taková, jak se patří“. Takto končil vzkaz. Minola se vrátila, ale to co spatřila bylo něco neuvěřitelného. Místo její vesnice tam stálo velké rušné město. Shadow měl pravdu, podařilo se mu něco, co nikomu jinému ne. Lidé tam byli jiní, pomáhali si a vypadalo to tak, jakoby se nic nestalo. Když se Minola ptala co se stalo, ak se to stalo, každý odpověděl, že tu bydlí odjakživa.
Minola nakonec měla rodinu a v tomto městě, místo vesnice plné zmatku a nejasností, je rovnoprávnost a už tu nikdy nevznikly žádné nejasnosti. Občas se ulicemi prolítne černý stín přezdívaný jako Shadow, zakladatel tohoto města.