Démon

Tma. Malé ohníčky v jeho očích náhle zaplály, stejně tak jako když praskne polínko ve skomírajícím táboráku. Ano, když jsem se mu podívala do jeho svůdně krásné tváře, vstávaly mi všechny chlupy na zádech. Měla jsem pocit, jako by mě pohladil svou štíhlou a tak chladnou rukou. Cítila jsem, jak tenkými dlouhými prsty kličkuje kolem mých obratlů, ale ruce měl skoro až po lokty schované v kapsách svého úzkého, země se dotýkajícího, temně černého kabátu. Pomalu sjížděl dlaní až ke kostrči… Náhle jsem před ním stála úplně nahá. Oblečení se ztrácelo kdesi ve vzpomínce, uchováno v nevědomí. Jemně pohodil hlavou na stranu, jeho havraní vlasy se zaleskly ve svitu tisící svíce a zavlnily se jako klubko lenivých zmijí vyrušených ze svého slunečního klidu. Nejprve se zahleděl někam v dál. Velmi zvolna stáčel svůj pohled na mě, přičemž nepohnul hlavou a krkem ani o píď. Přečetl z mého vystrašeného pohledu vše, stejně tak snadno a bez ostychu, jak to dělají zlomyslní sourozenci, když najdou váš deník pod postelí. Uchopil mě za můj stud a něžně ho polaskal. Už mi nevadilo stát před ním v rouše Eviným. Vypjala jsem prsa, však oči stále hleděly vstříc ledové podlaze. Konečně si vyndal ruce z kapes. Vzal mě za bradu a nastavil mou tvář k té své. Bála jsem se, nevěděla jsem, co v ní spatřím. Jeho ukazováček se dotýkal kořene mého nosu. Celá dlouhá staletí trvalo než onen prst doputoval až ke špičce a dotknul se mých horkých rtů. Prst nezůstal nepolíben… (chce se mi spát a ztrácím inspiraci, obraz démona se rozplývá ve snu, který si nepamatuji…)