Ghost

Anotace: Tak tady je úvod k mému tajemnému románu…..doufám že se vám bude líbit!Prosím napiště mi nějaké komentíky ať vím,jestli má smysl napsat pokračování.:-)

Crrrrrrrr.Otočila sem se na posteli a otráveně budík zaklapla.Ale nebyla mi už dopřána chvíle klidu.Do mého pokoje vtrhl s křikem můj malý bratříček a vrhl se na mě.“Vstávej ségra,vstávej“Ječel mi do ucha a bouchal malýma pěstičkama.“Nech mě ještě chvíli spát“zabručela jsem otráveně a přikryla si polštářem hlavu.“Vstávej Alice za chvíli pojedeme tak se koukej obléct abychom na tebe nemuseli čekat“.Ozval se přidušený taťkův hlas.Brácha slezl a odběhl do svého pokoje nachystat si věci.Pomalu sem se zvedla z postele a podívala se z okna.Ještě tam byla tma a hustě sněžilo.

Oblékla jsem se a šla do kuchyně.“Už máš všechno nachystané Alice?“Zeptala se mě mamka sotva jsem si sedla ke stolu.Obrátila jsem oči v sloup.“ všechno co potřebuju už sem si nachystala včera“.Mamka přikývla a podívala se z kuchyňského okna ven,kde padaly veliké vločky sněhu.“Stejně si myslím že byste raději neměli nikam jezdit“,řekla starostlivě.Právě totiž začínal víkend a já brácha a taťka jsme měli jet k babičce na její oslavu narozenin a mamka,protože musela jít do práce s námi nemohla.Babička sice nebydlela nijak daleko,ale bylo to v horách.
„Neboj mami,je to trocha sněhu a cesty už určitě budou uhrnuté“,řekla jsem a mamka jenom přikývla.

Vyběhla jsem z domu ven a obličej mi okamžitě zasypaly ostré sněhové vločky,stáhla jsem si čepici hlouběji do obličeje a vyrazila k autu které bylo nedaleko ode mě.Mamka mě ještě objala a dala mi pusu na čelo“dávejte na sebe pozor“.“No jo no“,řekla sem a sedla jsem si na přední sedadlo.
Taťka s bráškou nasedli taky a pak už jsme jenom zamávali mamince a vyjeli.

„Tak děti….nezapomeňte se připoutat“, řekl taťka a odbočil na hlavní cestu.Rychle sem zalovila ve svém malém batůžku a vytáhla jsem mp3 ,netrpělivě sem si dala do uší sluchátka a pak už jsem poslouchala svou oblíbenou hudbu.

Cesta ubíhala velice pomalu.Opustili jsme naše město a dále jeli hustými lesy.Vysoké stromy pocukrované silnou vrstvou sněhu vypadaly opravdu nádherně.Ale ani krásy zimní krajiny ve mně nemohli rozpustit tu ledovou pěst co náhle sevřela moje srdce.Zmocnil se mě neklid.Jako bych měla nějakou podivnou předtuchu.Ale rozhodla jsem se tomu nepřikládat žádný význam.Už kolikrát jsem měla takový podivný pocit a nikdy se nic nestalo.
Ale čím víc jsme jeli do hor tím ten pocit byl horší.Cesta se vlnila jako had a byla pokrytá silnou vrstvou sněhu.Jeli jsme velice pomalu.
„Alice není ti nic“?uslyšela jsem taťku.Vyndala jsem si z ucha sluchátko a zavrtěla hlavou.“Připadáš mi nějaká bledá“. „Jsem v pohodě“brouknu,zavrtám se hlouběji do sedadla,zavřu oči a snažím se vnímat hudbu.

Před sebou vidím kluka.Jeho obličej je rozmazaný,ale přibližuje se.Všude kolem je mlha.Kluk jde ke mně.Vlastně ne!Utíká!Chce mi něco říct!

Otevřu oči.Spala jsem?Asi ano.Ale divný pocit který mě svíral zmizel!Pohlédnu ven,připadá mi že přestává sněžit a silnice před námi je prohrnutá.Podívám se z bočního okna.Je tam velký sráz.Ten pohled mi nedělá dobře.Ale aspoň že ten pocit už je pryč.Spokojeně sleduju cestu.

Před námi se objeví prudká zatáčka.Naše auto jí pomalu projede.Ale za ní na rovné silnici jedou dva náklaďáky vedle sebe!Předjíždí se.A jsou tak blízko!

„Tati pozor“zaječím zoufale,ale vidím že taťka úplně strnul.Neví co má dělat!A pak strhne volant do boku.A před námi se objeví svodidla které nás oddělují od srázu.Z hrdla se mi vydere výkřik a pak už auto se auto ocitne ve vzduchu a mě se zatmí před očima….