Ghost

Stála jsem před vysokým barákem který vypadal že by se nejraději rozpadl.Přitáhla jsem si šálu těsněji ke krku a pořádně jsem na tu barabiznu zaostřila.
Vysoký,několikapatrový dům stál na kraji malého městečka,kde jsme teď měli bydlet.Byl těsně u lesa.
„Tak pojď zlato jdeme dovnitř“,ozvala se máma a statečně vyrazila k tomu odpornému domu,co se měl stát naším novým domovem.Zhluboka jsem se nadechla a vykročila po udusané cestičce ve sněhu za ní.

Musím však říct že dům mě překvapil…mile překvapil.Sotva jsme vešli dovnitř objevila se před námi obrovská vstupní síň.Na proti nám byli velké dveře a z každé strany dveří vedlo schodiště do vyšších pater.“Podíváme se do kuchyně“ řekla mamka se spokojeným výrazem.“Musím uznat že babička si skutečně uměla vybrat ten správný dům“.Vyrazila jsem za ní .Za dveřmi byla malá chodba a po pravé straně dvoje dveře,hned za chodbou byla obrovitánská kuchyně.“To je nádhera“rozplývala se mamka.“takovou obrovskou kuchyni sem vždycky chtěla mít“!Zatímco ona si prohlížela kuchyň já sem přešla k velkému stolu vedle okna.Byl z něho nádherný výhled na velikou zahradu,kde začínaly padat sněhové vločky.
Ale všimla sem si nějakého papíru na stole,kde byl načmáraný vzkaz.
Vzala jsem papír a začala číst nahlas.“Alice ať se ubytuje v posledním patře,pokoj pro ni už je zařízený,a maminka ať si vybere některý z pokojů ve druhém patře.Přijdeme večer,pa babička“.
„Tak se jdi podívat na svůj pokoj“řekla bezvýrazně mamka,která právě skoumala jak se zapíná sporák.

Šlapala jsem pomalu po rozvrzaných schodech nahoru.První a druhé patro bylo plné dveří,zřejmě pokoje.Až v poslední patře kde jsem měla bydlet já byli jenom dvoje dveře.Musím také říct že poslední patro bylo mnohem menší než spodní část domu.Dveře byli hned naproti sobě.Nakoukla jsem do prvních….a vida,celkem prostorná nová koupelna.
Otočila jsem se k druhým dveřím a vzala za kliku.Dveře se s vrzáním otevřely.Vešla jsem dovnitř.Ale okamžitě mě zarazilo několik věcí.
Nebylo to tím jak to v pokoji vypadalo,to ne.Ale byla tady hrozná zima,i když jsem na sobě měla několik vrstev teplého oblečení.
A pak jsem měla takový pocit,že tu nejsem sama.Že je tu v pokoji kromě mě ještě někdo jiný.
„Jsem blbá“,zašeptala jsem si.Pokoj byl opravdu krásný,po stranách byly dvě velké okna.Přímo naproti mně stála velká postel.Pod pravým oknem byl psací stůl a na něm počítač a hned vedle dveří skříně.Tak tohle bylo moje nové království.
Donesla jsem si všechny moje věci,které nám taxikář vyskládal do vstupní síně.Když jsem byla hotová s vybalováním venku už se stmívalo

Právě sem si sedala v kuchyni ke stolu když dorazili děda s babičkou.Už jsem je dlouho neviděla.Babička byla malá a baculatá.Měla příjemný úsměv a dolíčky ve tvářích,černé vlasy protkané stříbrem zapletené do copu.Dědeček byl vyšší a hubenější,měl milé modré oči a šedivé vlasy.
Mamka k nim hned běžela,aby je mohla obejmout.Vždyť se taky neviděli jak dlouho.Vstala jsem od stolu a pozorovala je,jak se vítají.
Když vřelé přivítání skončilo otočila se babička ke mně.“Vítej u nás holčičko“.Prvotní nejistota ze mě opadla.Jsou přece moje rodina a vrhla jsem se k nim,abych je mohla obejmout.

V kuchyni se rozproudil hovor a já sem si zase po dlouhé době připadala příjemně.Vyptávali se mě jak se mi líbí nový pokoj,jak se těším do nové školy a podobně.O havárii se nikdo nezmínil,ještě to bylo příliš bolestivé téma a já o tom nechtěla mluvit.

Když jsem se s plným břichem šourala nahoru po schodech doufala sem že se mi tady bude žít dobře.Dorazila jsem do pokoje a přeslekla se do pyžama.Byla jsem opravdu velmi unavená.Zhasla jsem světlo a vklouzla do postele.Okamžitě se mi začali zavírat víčka a já se propadla do hlubokého klidného spánku.
Měla jsem pocit že nespím ani 5 minut a najednou se ozvala ohromná rána.Rázem jsem byla vzhůru,vyletěla jsem do sedu a široce rozevřenýma očima jsem sledovala pokoj.Budík na nočním stolku ukazoval pár minut po půlnoci.
To se mi určitě zase něco zdálo.Usoudila jsem a zase si lehla.Ale nemohla jsem usnout.Převalovala jsem se a bloudila očima po pokoji.Všude bylo ticho.A pak najednou….nějaké kroky.A přímo nade mnou!Zděšeně jsem hleděla na strop.Jakoby tam někdo něco přesouval.Něco těžkého.A pak zase ty šouravé kroky,šli někam pryč.Chvíli bylo ticho.A pak tiše zavrzaly schody.Ležela jsem ve mně rozrušením jsem ani nedýchala.Ale byl klid,nic už se neozvalo.A mě se pomalu začal zmocňovat spánek