Ghost

Ghost
Vstala jsem z postele a šla se podívat k oknu,už přestalo sněžit.Měla jsem nádherný výhled na celou zahradu.Na vysokých stromech a holých keřích spočívala sněhová pokrývka která se třpytila v záři paprsků vycházejícího slunce jako drahokam.
Tělo jsem měla rozbolavělé.celou noc jsem nespala.Už jsme tu byli týden a já se za tu dobu pořádně nevyspala.Některé noci jsem slýchala nahoře nad sebou kroky,jiné noci jsem měla děsivý pocit že je někdo v pokoji se mnou.Už jsem to nemohla vydržet..
Oblékla jsem se a sešla dolů do kuchyně na snídani.V obýváku vedle kuchyně vesele blikal vánoční stromek a pod ním se vršila hromádka dárků.“Dobré ráno,maminka už šla do práce“,řekla babička která mi chystala snídani.“Hmm“,zabručela jsem a posadila se za stůl.Máma už se nemohla dočkat až vyrazí do nové práce,stále o tom mluvila,kdybych se já tak těšila do nové školy…..

„Alice,pojď dolů“,zavolala babička.Zaklapla jsem knížku a seběhla dolů.“Co je babi“?“Zajdeš prosímtě nakoupit“?Zeptala se babička.Abych pravdu řekla nikam se mi nechtělo,bylo odporné páteční ráno a já měla momentálně plnou hlavu myšlenek ohledně mojí nové školy.A ještě ke všemu včera pršelo a do rána zamrzlo.Takže na celém městě leží několikacentimetrová vrstva sněhu a na něm led..Ale stejně jsem neměla co na práci“No jasně že zajdu nakoupit babičko“.

Ale jenom co jsem vyšla z domu s nákupní taškou v ruce a oblečená jak nejvíc to šlo začala jsem litovat že jsem vůbec vylezla z domu.Chodníky a silnice byly pokryté ledem.Příšerně to klouzalo.musela jsem se přidržovat lamp a plotků okolo domů,abych nespadla.Auta na silnici jela velice pomalu,aby nedostala smyk a z domů vycházeli lidé zachumlaní do teplého oblečení aby posolili chodníky.A já jsem v duchu nadávala že nikdo by se dobrovolně v tomto počasí nakupovat nevydal.
Když jsem se konečně….po půl hodině doploužila k obchodu myslela jsem že puknu vzteky.Tohle se opravdu může stát jenom mě!Na dveřích byla totiž velká cedule a na ní nasáno ZAVŘENO.A protože druhý miniaturní obchůdek byl až úplně na druhé straně tohoto roztáhlého městečka tak jsem se jednoduše otočila s úmyslem vrátit se domů s nepořízenou.
Zrovna když jsem se otočila na silnici vjelo ze zatáčky s kvílivým zvukem brzd auto.Hnalo se po zmrzlé silnici neuvěřitelně rychle a jeho majitel se ho marně snažil zastavit.Dostal smyk.
A pak jsem si ho všimla,malého kluka.Stál uprostřed silnice otočený zády ke mě.A auto jelo přímo k němu.Překvapeně jsem zaječela.Auto do něj mělo vrazit.Ale nevrazilo.Když bylo sotva pár centimetrů od něj,kluk prostě zmizel.Stála jsem jako přimražená.Co to bylo?Vidina? Už sem toho všeho tady měla tak akorát dost.Zběsile jsem vyrazila k domu a nevšímala si ledu pod nohama.

Tu noc jsem vůbec nemohla usnout.Převalovala jsem se na posteli a poslouchala hrozivému skučení větru,který lomcoval okenicemi.Stromy které stály před mím oknem se kymáceli a vrhaly strašidelné stíny na stěny mého pokoje.Měla jsem nahnáno víc než kdy jindy.A pak jsem to zaslechla.Skrze to skučení větru venku bylo slyšet slabounké zachichotání.
Vítr jako by se najednou ztišil.Před svým pokojem jsem uslyšela někoho procházet.Lehce našlapoval a něco šeptal.A pak se přidalo několik hlasů.Něco šeptali.Přímo před mím pokojem.Ale nerozuměla jsem jim.Byla jsem naprosto vyděšená.Zpod peřiny mi vykukovala jenom rozcuchaná hlava s široce rozevřenýma očima..Asi jsem se zbláznila.zakryla jsem se celá pod peřinu a zacpala si uši.
Chvíli jsem tak vydržela,ale pak jsem si prsty vyndala z uší.Skrze peřinu jsem opět uslyšela hučení větru,tentokrát silnější a žádný smích ani šepot.Sundala jsem si peřinu z hlavy a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.Nebyla jsem v pokoji sama.Byl tu ještě kdo jiný.A ten někdo seděl na mojí posteli a upřeně mě pozoroval.