Myslíš že mě znáš ?? díl 9

Zhrouceně se rozhlížela po místnosti...obklopovala jí panika. Smutně se vrátila zpátky za matkou, pochopila, že nic nemůže udělat se slzami si prohlížela jak louže se pod ní zvětšuje. Plakala a plakala, zatím co její matka pomalu umírala, za všechno mohla ona a teď to věděla.
"Seino"? Zaznělo za ní a když se otočila uviděla jí.....matku. Otočila se zpátky a viděla její tělo.... a když se opět podívala za sebe viděla jí též.
"Mami"? Zachraptěl jí hlas. Stáli tam a mlčky na sebe hleděli ......"Proč?" Zazněl Seiny hlas.
"Já....nevím..."
"Mohla si žít.......mohla si mít to, co já ne...." Zašeptala a slzy pustila proudem.
"Možná právě proto..." Zaskřípěl hlas zase matce, která také neudržela slzy. "Teď můžeme být spolu" Seina pohledem sklouzla k jejím nohám.
"Právě, že nemůžeme..." Odpověděla a ukázala jí na nohy,které mizeli a rozplývali se jako vzduch, který stoupal k nebi.
"Já..myslela....vždycky sem tě měla hrozně ráda....pamatuj si to, jen sem nesnesla pocit, že si umřela kvůli mě.....!! Mezitím se její tělo rozpouštělo a když už se rozplývala celá, ještě zakřičela " Miluju tě Seino, moje dceruško"!
"Já tebe taky" Zakřičela zase Seina a opět klesla na zem. Tohle nezvládala.....takové utrpení, tohle na ní bylo moc. Vidět smrt matky, která se zabila jen kvůli ní! Tohle nešlo! Momentálně jí došlo, že už pryč nechce. Nechce tu nechat otce samotného.
Jak tak přemýšlela, pomalu přestávala plakat. Momentálně než smutek, jí převládal neobyčejný hněv. Hněv na sebe ,že tohle celé způsobila, hněv na matku, která to nevydržela a nechala tu otce, hněv na Eliss, která jí nebyla schopná pomoci a jít je tam natočit. Prostě na všechno dostala strašný vztek. " Tak tohle jsem nezvládla a nejspíš nezvládnu" Zašeptala zase a sklonila hlavu. "Nejspíš jim už nepomůžu". Začala zase takhle a doplazila se k místu, kde ležela její matka. Pohladila jí něžně po tváři a přitom nehybně sledovala tu louži krve, která se neustále pomalinku zvětšovala. Uběhlo několik hodin a Seina netušila, jestli má odejít a nebo čekat na příchod otce a sledovat další záchvat bolesti. Pokud odejde bude toho litovat pokud zůstane, pak nejspíš taky. Nevěděla kolik toho ještě vydrží a představa jejího otce jí děsila a tížila ještě víc než vědomí, že tu s ním nebude. Už proto její konečné rozhodnutí bylo aby odešla. Stejně by mu v ničem nemohla pomoci, ani by nezaregistroval, že tu je.
Jediný s kým o tomhle mohla mluvit byla Eliss, jenže k jejímu zjištění nikde nebyla. Ani doma, ani na oblíbených místech a ani na tom prokletém hřbitově. Zrovna u něj stála a přemýšlela, kde muže Eliss být. Pak se posadila na nedalekou lavičku. Hlava se jí začala motat a slzy opět pálily. "Zrovna když jí nejvíc potřebuju, tak jí nemohu sehnat." Nadávala a v tom jí uviděla, nebyla si prvně jistá, jestli je to ona, ale to že se na ní nepatrně usmála jí v tom utvrdilo.
"Proboha co se ti stalo?" Zakňourala Seina a rozeběhla se k Eliss. Byla celá omlácená. Vlasy rozcuchané, z koutku úst jí odkapávala krev, ruce měla dodřené stejně jako nohy a přesto se jimi ještě chytala za břicho. Sotva mohla chodit.....Teda, chytala se pouze jednou rukou, protože v té druhé držela kameru...Tedy pokud se tak tomu dalo ještě říkat. Byla ráda , že drží pohromadě.
Eliss se beze slova posadila na lavičku a zhluboka ale opatrně, protože při každém nádechu jí bolelo celé tělo, se nadechovala. Měla pocit,že každou chvíli omdlí a dotěrné otázky Seiny jí rozčilovaly. Bylo jí špatně, všechno jí bolelo a do toho ty otázky! Zvedla k ní ruku, aby jí naznačila ať je chvíli ticho. Najednou Eliss vykulila oči, prudce se otočila i přesto,že jí to způsobila velké bolesti,sklonila hlavu a začala zvracet.
"Měla by jsi jít do nemocnice, jestli jsi v pořádku"! Zašeptala Seina mezi tím, co jí rukou hladila. Eliss si vytáhla kapesník ,kterým si utřela ústa ...sice trochu neohrabaně, protože se jí ruce klepaly, ale přece se jí to povedlo a potom jen na znamení odporu zakroutila hlavou.
"Ne žádná nemocnice!" Vydechla a začala zvracet znovu......Znovu si otřela ústa a potom si položila hlavu na Seinu a usnula. Mohli tam takhle sedět snad hodiny. Seina jí nechtěla budit ,vypadal strašně a zřejmě spánek potřebovala. Za nedlouho se však vzbudila sama. Pomalu a opatrně si protřel oči, zamžourala na Seinu a potom jen hleděla před sebe .
"Tak už mi řekneš co se stalo?" Dožadovala se Seina odpovědi.
"Chtěla jsem ti jen pomoct..." Začala Eliss chraplavým hlasem, který jí donutil si odkašlat. "Šla jsem tam z touhle kamerou ....tam na ten hřbitov v noci, natočila jsem to....jenže oni mě chytli a začali mi vyhrožovat a mlátit a ....a " Eliss se rozbrečela, ale přesto se snažila pokračovat. "A křičely, že jestli mě tam ještě jednou uvidí, nebo že jestli to řeknu, tak si mě najdou a umlčej na věky! Stihla jsem tu kameru ještě vzít a utéct kousek dál, kde jsem zřejmě omdlela a když sem se probrala tak sem se na tu kameru chtěla kouknout. Na to co sem natočila...jenže ono tam nic nebylo!!!!" Rozbrečela se na novo ...