Jako kočka a myš - 3/5 V pasti - 2/2

Pomalu se k Aile naklonil. Zaregistrovala jeho přiblížení, ale myslela, že nejde o nic úmyslného. Nikdo nikdy nesedí úplně klidně. Když jí na ústa padla s neoblomnou silou Patrikova dlaň, bylo už pozdě na útěk či obranu. Opět jí jako blesk projel neskutečný strach, jenž znehybnil všechny svaly v těle. Druhou paží Aile přichytil ruce. Pěkně k tělu, aby nemohla upozornit nikoho za či před sebou. Na stranách neměla koho. Vlevo chladná dřevem obložená stěna, vpravo tušený vrah. Přibližoval svá ústa ke strachy napjatému hrdlu oběti. „Omlouvám se,“ šeptl ještě do Ailina ucha. Až to ji probralo ze strnulosti. Začala sebou zuřivě cukat jako kapr vytažený na souš rybářem, jako myš v posledním tažení, když ji dostihla kočka. Patrik pouze zesílil stisk, neměla nejmenší šanci se mu vysmeknout. Za pár vteřin na svém krku ucítila chladný dech, poté ostrou, příšernou bolest. Vykřikla; ten výkřik se však odrazil zpět od dlaně na ústech. Ven nepronikl. Cítila, jak její tělo opouští krev a s ní i život. Dříve docela silné pokusy dostat se z Patrikových rukou pomalu slábly.
Teplá krev, ta životodárná tekutina, stékala jeho útrobami. V daný okamžik snad byl Patrik i šťastný. Zvládl to, za chvíli už zase nikdo nebude ani tušit, kým je. A krev je tak dobrá, sladká... Vlastně nikdy neochutnal nic lepšího. Krev je... prostě jedinečná. Aila slábla. Dřívější horlivé bránící pokusy nahradilo občasné cuknutí některé z končetin. Ještě chvíli sál a... Dost! Již se nedokáže pohnout ani požádat o pomoc. Kdyby vypil všechnu její krev, přišlo by policii, zkrátka všem, divné, kam zmizela. Ale takhle ne. Aila bude ještě nějaký čas krvácet, než zemře. Řeknou, že krve není víc, protože se vsákla do sedadla a koberce. Jak jinak, upíři přece neexistují, to ví každé malé dítě. Jakmile herci opustí jeviště, odhalí světla mrtvé tělo v rudém tratolišti. A ano, také vražednou zbraň. Patrik moc dobře znal způsob, jak lze zamaskovat kousnutí. Pečlivě si k tomu účelu připravil skleněný střep z lahve. Stačilo jen kousnout správně. Případné sliny pak odplaví odtékající krev. Nic nenajdou, jen mrtvou a střep. Z vraždy obviní nějakého maniaka, žárlivého milence nebo kdovíkoho. Upíra bezpečně ne. Teď, když už bylo takřka po všem, pohlédl Patrik naposledy do Ailiny bezvládné tváře. Možná toho bude v budoucnu hrozně litovat, ale udělal to. Na rozloučenou ji pohladil po čele. Poté vstal, položil na sedadlo střep a s omluvami prošel řadou aniž by komukoliv ukázal obličej. Opustil sál, budovu i ulici.

Předešlý: http://liter.cz/Povidky/182832-view.aspx

Pokračování: http://liter.cz/Povidky/183178-view.aspx