Jako kočka a myš - 4/5 Vrací-li se mrtví, živí jsou horší - 1/3

Vrací-li se mrtví, živí jsou horší

Díky svému odhodlání a dravčímu instinktu unikne přesevše z pasti většinou kočka dříve. Jakmile se jí toto podaří, okamžitě se vrhne na myš. Plna radosti z úspěchu odhodí pak svou mrtvou oběť a odejde. Od té doby žije v představách, že tato myš už se nikdy nevrátí a u jiných již chybovat nebude. Jak se ale asi zatváří, až zjistí, že stisk jejích čelistí postrádal potřebnou sílu; že myš pouze omráčila? Takový jeden živý dokáže kočku vyděsit víc, než stovka zmrtvýchvstalých přízraků...

Aila dýchala mělce, tiše čekala na blížící se smrt. Viděla rozmazanou siluetu svého vraha, jak se jí naposled dotýká, ale necítila to. Viděla, jak něco pokládá na své sedadlo, ale nevěděla, co. A viděla, jak odchází, ale nedokázala si zavolat záchranu. Krk ji neskutečně pálil. Náhle přišlo opět to černočerné bezvědomí. Zbýval pouhý krůček, krůček k překročení věčné řeky. Charón, převozník duší, už směřoval svou kolébavou loď ke břehu života...
Ženě sedící přes jedno sedadlo od Aily upadl kapesník. Nejspíše měla rýmu, neboť celé představení posmrkávala. Rozhořčena ztrátou části jevištního výjevu se pro něj sehnula. Ve tmě šmátrala ponejprv před sebou, posléze před vedlejším prázdným místem. Tam však namísto papíru nahmatala nějakou odpudivou, trochu lepkavou tekutinu. Zkřivila tvář.
„Marku, puč mi něco na otření. Strčila jsem ruku do nějaké divné vody, asi,“ šťouchla do svého společníka.
„Tady,“ podal jí navlhčený ubrousek z její kabelky, kterou hlídal. Když mu ho vrátila, spatřil ve světle ze scény jeho narudlou barvu.
„Proboha! To je krev?!“ polekal se trochu víc nahlas. Starší manželé vedle se naň nepříjemně zadívali. Marek jim však pranic nevěnoval pozornost, neboť hleděl nechápavě na svou snoubenku. Ta s hrůzou natáhla ruku k Aile. Je-li to skutečně krev, pak jedině její.
„Slečno, není vám nic?“ Bez odezvy. „Jste v pořádku?“ Stále neodpovídala. Kdo ví proč stočila žena pohled k prázdnému sedadlu mezi nimi. Každopádně to udělala a div neomdlela zděšením. Pár sem proniknuvších proužků světla se lesklo na zlověstném zakrváceném střepu. Jeho nálezkyně vykřikla jako smyslů zbavená, tím spíš, že se jí ruka od dívky vrátila opět zmazaná krví. Prudce vstala až roztřásla svou židli i ostatní poblíž v řadě. Tím pohybem se Ailino tělo mírně sesulo, takže se ukázalo, odkud všechna krev pochází. Žena pořád křičela. Do toho stále dokola nepochopitelně drmolila slova “VRAŽDA“ a “MRTVOLA“. Hysterii brzy přenesla i na okolní diváky. Herci nechali role rolemi. Nechápavě hleděli jeden na druhého a na rostoucí šílící dav. Marek se konečně vzpamatoval. „Je tu mrtvá žena! Rozsviťte proboha!“ křikl. Jeho hlas jenom náhodou přes běsnící lidi dolehl k té správné osobě. Světla okamžitě rozjasnila okolní temnotu. K mrtvé se kdovíjak prodral kterýsi zaměstnanec divadla. Ailina krev ztekla přes její bok na židli a z té k zemi. Lidé uzřevší původ svého strachu již přestali řvát. Méně rozrušení muži nyní utěšovali mnohdy až plačící ženy. Divadelník u mrtvé křikl na svého kolegu, který nevězel uvězněn v davu, ať okamžitě zkontaktuje policii. A pro případ, že žena není mrtvá také nemocnici. Herci již dávno zmizeli v zákulisí. Představení skončilo neplánovaně brzy.
O dlouhou, předlouhou chvíli později směli návštěvníci budovu divadla konečně opustit. Muž v obleku s ženou oděnou v černé večerní šaty stáli u východu. Hluboce se omlouvali za vzniklé trauma, ač to nebylo vinou divadla, tím méně jich samých. Každému také svědomitě darovali kupon neomezené lhůty, s nímž lze získat zdarma lístek na jakékoliv zdejší představení. Mezi spoustou aut s blikajícími majáčky, policisty a nebývale rychle shluknutými novináři rozhození lidé sotva prošli. Na samém okraji toho shonu nakládali lékaři do sanitky mladou dívku. Při pohledu na krev ji popadla závrať. Nešťastně upadla a následkem úderu do hlavy o židli omdlela. Sanitka nastartovala, spustila sirénu a odjela.

Předešlý: http://liter.cz/Povidky/182838-view.aspx

Pokračování: http://liter.cz/Povidky/183180-view.aspx