Pocit

Najednou mě ovládl podivný pocit.

Měl blízko k orgasmu a přesto postrádal sexuální podtext.
Byl podobný extázi, ale postrádal kapku drogy.
Rovnal se euforické vlně po chuti čokolády v ústech a to bez příčiny sladké cukrovinky.

Ten pocit ovládl celou mojí duši
ten pocit byl mi náhle vším
ten pocit se rovnal mužské síle
jenž nad vodou mě drží.
Ten pocit jako by byl od Boha,
byl darem mojí skromné duši.

Za lehkou slupkou písklete co vylétá z hnízda byl pocit dospělosti a uspokojení. Tak možná nějak se dá vyjádřit slovy můj pocit. Proč jen slovy nedá se říci všechno!
Proč vábí mě svojí lící a já šťastná létavice bych poznala stav beztíže a skákala jako kobylka jež nezná bázně bych poté na zem se navrátila.

Ten pocit mi byl zase náhle vším,
jak nádech plicím mým,
jak křídla ptákům
a jako ploutve rybám.
Tak byl se mnou spjat.

Přesně tak. Pořád je to pocit, jen kousek nervových vjemů stejně je mi vším.

Proč se lidé trápí marnou věcí, proč hledají závratný cíl.

Když přece malý cíl vystačí duši k pochopení vesmíru a všech jeho částí.
Proč stále bloudí a šlapou po těchto okamžicích, když i ten malý okamžik je pravý cíl. Cíl ze všech nejvzácnějších.

Cíl díky němuž je náš život pestřejší a nepostrádá smyslu.