Ve válce s anděly

Bylo sucho. Vyprahlé stonky trávy vstřebávaly nelítostné paprsky slunce. Kolem byla jenom tráva ohraničená nízkými stromy. Nikde žádní lidé, kromě nás dvou. Kdo je muž vedle mě, jsem nevěděla.
Oba ležíme ve zlaté trávě. Moje hlava spočívá na jeho rameni...tvář se vyjasnila, znám ho. Usmíváme se a bezstarostně říkáme neslyšitelná slova, kterým rozumíme jenom my dva.
Cítím nebezpečí. Nejistota se mě dotýká tenkými prsty, jsem sama. Vstanu a otočím se. Naproti mně je vystavená pouťová armáda: koně ze dřeva, pestrobarevná autíčka, cínoví vojáčci v modrých uniformách se špuntovkami v rukou. Vojsko Královské strany. Nebyla zvolena ve volbách, ale chtěla se dostat k moci. Proto vyhlásila válku.
Někdo na mě křičí. Otáčím se a kousek za drátěným plotem, který tam dříve nebyl, stojí pár mužů v safari uniformách. Asi si myslí, že cínové vojáčky porazí. Jsou vyrovnaní před betonovou zdí, v rukou pušky, které míří na vojsko za mnou. Rozběhnu se proti plotu a jedním skokem jsem za ním. Naši staromódní vojáci začínají střílet.
Kdosi mě chytne za rameno a vláčí pár metrů stranou k plechovým dveřím betonové zdi. Jsou napůl otevřené. Stojí v nich mladý muž, vystrašený výraz v očích. Říká mi o chatrném plánu, který by měl pouťové vojáky zlikvidovat. Sám ale nevěří tomu, co říká. Ze strany na nás míří puškou někdo v kožené bundě...všichni tři se k němu otáčíme čelem. Nesnažíme se vyjednávat, jenom čekáme, až bude po všem.
Ale k budoucímu vrahovi zezadu přistupuje okřídlená dívka. Mile se usmívá, vypadá nevinně a smířeně. Oblečená ve světle modrých mokrých cárech natahuje ruce, aby ho objala. Jakmile se ho ale dotkne profialovělými rty a popálenou tváří, lekne se a zbraň obrátí proti ní.
V té chvíli se ze mě stává stejná zrůda, jako je ona. Dopluji k muži bojujícímu s modrým andělem a obrátím ho proti sobě. Lehce ho políbím a on ztrácí vědomí.
Najednou stojím v pokoji nad operačním stolem, na kterém leží otevřený muž. Má mezi vnitřnostmi propletené modré kabely, které vedou až do mozku. Některé části tkáně jsou spálené nebo okousané. Muž vedle mě vyndavá kabely a hází je na zem. Po chvíli se pacient probere z narkózy a tváří se jako vylekané dítě: ,,Kdo jsem?" šeptne směrem ke mně. Cítím se stejně bezmocná jako on, proto ho obejmu. Za dveřmi je slyšet hluk. Chirurg je otevírá a za nimi stojí pár lidí, kteří mluví o dalších napadeních...
Probouzím se.