Myslíš že mě znáš ? Konec

Druhý den k večeru se Seině snažila pomoci proklouznout Eliss do jejich bytu. Všehcno jim vycházelo kupodivu hladce.Když se začínlo stmívat už obě byly na hřbitově a Eliss připevnovala videokaperu na vhodné místo. Popřála Seina hodně štěstí a potichu a hlavně s trochu špatným svědomím odešla. Vadilo jí ž jí tu musí nechat samotnou i když ví ,že jí nic nehrozí ,ale strach byl silnější a tak pokračovala směr domoc.

Seina se posadila do trávy ,která jí šimrala a jemný vánek jí ovýval obličej. Napjatě a nervozně se rozhlížela kolem sebe. Byla plná očekávání. Oči jí však utkvěly na jedné náhrobní desce. Pomalu se posunula blíž k ní a prsty projížděla zlatý nápis na kameni. Najednou jí bylo tak lehce ....Jako by celou dobu něco hledala a tet to našla....NA tváři jí vyustil mírný usměv jak neuvěřitelné ,že tak malý nápis udělá tolik. Jen pár písmenek jež tvořily jendo jméno. Její jméno...Z tranzu jí probral až příchod vetřelcu. Tedy myslela jsi že jsou to oni,kupodivu to byly jen dětska,která se nudila a tak zabloudila sem. Až když se ti malí haranti spakovali a všehcno kolem utichlo se začalo všehcno připravovat k onu očekávanému zážitku! Něco jí jemně chytlo za rameno a ona leknutím ucukla. Při pohledu za sebe na to " Něco" co se jí odvážilo dotknout jí zamrazilo v zádech.

" Přišla jsi pomoc? JAk milé.." Za skřípal hlas ženy ,který tu byla při minulém zjíštění. Seina jen přikývla a napjětím polka. Žena se přívětivě usmála a pak rukou mírně nazčanila aby se podívala do předu před sebe. Jako na povel ona začínala všechny ty bytosti vidět.Všechny ty vděčné tváře ,že jim jde někdo na pomoc. Všehcno to bylo tak.....tak neuvěřitelně magické.Do toho všeho uslyšela mirné šramocení Vetřelci se dobívají Pomyslela si a napjatě sledovala co se bude dít.Všechno se odehrávalo jako minule až na to že tet se na ně dívala i kamera ,která byla bespečně ukryta.

Při pohledu na ty " hulváty" Jí pojala uzkost... Viděla všechny ty bytosti jak se smutně rozhlíží jak jsou plní bezmoce. Najednou jí hlava stěškla a poslendí co ucítila bylo jak stěška dopadla na měkou pudu.

"Seino vztávej" Probudil jí jemný hlas. Seina otevřela oči a přemítala si co se všehcno stalo.

"Je to tam?" Zeptala se zatajeným dechem.

"Jo je".

"To jsem ráda,máme to konečně za sebou. Tet už jen chybí aby si ty to odnesla nna policii a....já nejspíš...." Raději se odmlčela protože docházelo že tím to všechno konči. Ona odejde a bude mít "Klid" bude mezi mrtvími a vlastdně ani newí co tam bude. Každopádně uvidí matku.

Eliss prudce odskočila " P.. podívej" Zakoktala a ukázala na Seini mizící nohy.

" to ne...ještě ne" zašeptala zase Seina a se slzami v očích si prohlížela naposledy Eliss to samé dělala ona. Potom se objaly. Eliss dávno přestala zadržvat proud slz ,které se tlačily ven jako povoden. Brečela až křičela a nadávala jak je svět nezpravedliví. Seina jen tak seděla a sledovala sebe a Eliss a modlila se za ní . Tělo jí mizelo jenom do pasu ..potom začala pruhlednit a vstoupat vzhuru.Smutek jí pomalu opustil. Jako by přestávala myslet . Začínala se těšit ..tam Nahoru...