Zvláštní sen

Andrea žije již od svých čtyř let v České republice. Rodiče ztratila při autonehodě, a proto má náhradní pěstouny, které má moc ráda. Dnes je sobota. Áďa se chystá na týdenní dovolenou s rodiči. "Pojď se najíst!" volá maminka, která jako vždy už má s předstihem sbaleno. "Už běžím, jen si přibalím mikinu!" volá a běží ze schodů. Andree podklouzne noha a padá dolů..................."Kdo jsi?" ptá se, když se podává do očí blonďaté holčičce. "Jsem Karolína a jsi v Letní zahradě." řekla blondýnka a pomohla Andree vstát z kamenných schodů uprostřed nádherné, zelené zahrady, odkud se neustále ozýval zpěv ptáků a bublání potůčku. "Nevím, kde jsem se tady vzala." vzpomínala Áďa, ale nemohla si na nic vzpomenout, nepamatovala si na maminku, na jejich dovolenou, ani na pád ze schodů u nich doma. "Já jsem Andrea." Řekla, strčila si havraní vlasy za uši a rozhlédla se kolem. "Projdeme se?" zeptala se a pomalým krokem sestupovaly po schodech více do zelené přírody. Andrea s Karolínou se rozpovídaly a zjistily, že obě ztratili pravé rodiče, že si jsou hodně podobné a stejně staré. Nakonec dospěly k závěru, že jsou asi sestry, dvojčata. Áďa si z ničeho nic vzpomněla na děj před pádem a chtěla to oznámit své sestře, ale zakopla……… "Stalo se ti něco? Promluv, alespoň slovíčko!" naléhala maminka plakajíc nad Andreou. Andrea otevřela oči. Nejprve viděla kolem sebe samou mlhu a až po chvilce uviděla oba rodiče. "Nic mi není, kdy že se jede?" řekla Áďa, jako by se nic nestalo…….. Teď už ale celá rodinka sedí v letadle a čekají na přistání v Číně. Po ubytování a vybalení v krásném hotelu "Čučikča" vyběhla Andrea před hotel do krásné zahrady. Byla ráda, že už jsou na místě a krásná dovolená před nimi. Rozeběhla se, cítila krásnou letní vůni a vlažný vánek kolem uší. Vběhla na kamenné schody a zastavila se. "Tady už jsem někdy byla." řekla si sama pro sebe a rozhlížela se kolem, jestli náhodou neuvidí svou blonďatou sestru Karolínu. Neviděla ji, byla zklamaná. Sedla si na schod a přemýšlela o svém zvláštním snu. Najednou ucítila zaklepání na rameno a ..... "Nejsi ty náhodou Andrea?" řekla blonďatá holčička z Andreinýho snu. "Jsem!" zajásala Áďa a objala ji. Po chvilce zjistily, že se jim zdál stejný sen a po menší konverzaci s rodiči se dozvěděla, že jela za svou sestrou do Číny.