Krvavá orchidej

Krvavá orchidej

Port Royal, 1692

Na pevnost, která střežila doky, padla mlha. Vojáci na hradbách ospale pozorovali v noci se ztrácející moře. Ochladilo se, a když mraky utvořily na temné obloze malou skulinu, poslal měsíc trochu svého světla na chvíli dolů.
Z hospod ve městě odcházeli poslední opilci a bezmocně se kolébali v ulicích. Klid přerušovaly jen slabé tóny varhan, jak místní farář na ně hrál v kostele. V přístavu byly dva ohně. U většího sedělo pět námořníků kolem velkého sudu, kde ležely karty a nějaké peníze. U druhého pak stáli dva vojáci a správce doků, který čekal ještě na poslední loď z Port-au-Prince.
Hodinu před půlnocí se dočkal. Ve tmě se pohyboval stín po mořské hladině směrem k městu. Správce si připravil knihu a pokladnici, kam měl uložit poplatek za ukotvení lodi.
Stín se ale dokům vyhnul a pokračoval mírně stranou k útesům. Námořníci i vojáci se přestali věnovat své dosavadní činnosti a pohlédli na loď, která jela plnou rychlostí na skály. Nebyla označena žádnými světly, a tak nepoznali, kde přesně začíná její příď.
Náhle se však prudce otočila pravým bokem k pevnosti. Na palubě se rozžehli pochodně a ozval křik bojovně naladěné posádky. Poklopy střílen se zvedly a z nich vyjely hlavně palubních děl. Ozvala se mohutná salva a než někdo stačil zareagovat, vyřadilo šestnáct těžkých kanonů přístavní pevnost z boje. Další palba, tentokrát z levoboku, zdecimovala koráb, který byl tu noc v pohotovosti a měl bránit doky z moře.
Jeho hlavní stěžeň padl vlastní vahou když jeden z projektilů zasáhl jeho úpatí na horní palubě. Kormidlo se rozlétlo na třísky a do boku byly během několika vteřin proraženy čtyři ohromné díry, kterými se dovnitř ihned začali valit proudy slané vody. Překvapení námořníci houfně opouštěli palubu, na které se přeživší důstojníci snažili sjednat pořádek nesmyslnými rozkazy.
Ve městě vypukla panika, když probuzení obyvatelé Port Royal vyhlédli z oken a uviděli spoušť, kterou útočníci způsobili během prvních okamžiků jejich agrese. Vojáci, kteří vyběhli z kasáren, se ani nesnažili obsadit pobořené hradby a ihned zamířili do přístavu. Tam se v malých člunech začali vyloďovat po pěti mužích bojovníci v černých kabátech.
Byli vyzbrojeni pistolemi, mušketami, šavlemi, kordy, rapíry, sekerami a dýkami. Každý z nich měl na prsou znak černé vlčí tlapy, která svírá rudou orchidej. Rozeběhli se do všech stran a začali plenit, vraždit a zapalovat domy. Vojáci, kteří se jim postavili na odpor, byli ihned zabiti, aniž by byly na straně útočníků nějaké ztráty.
Po chvíli se ozval lodní zvon, všichni nechali rabování a vrátili se do člunů. Za pár minut nebylo po lodi ani vidu ani slechu.
Když vyšlo slunce, vypadal Port Royal jako nejzbídačenější město na světě. Některé domy ještě hořely, jiné už ani nestály. Pevnost byla na hodně dlouho neschopná boje a přístav vypadal, jako by se teprve stavěl. Mola byla roztrhána dělovými koulemi a uprostřed celého zálivu čněl z vody vrak hořícího korábu.
Na ulicích se povalovali mrtvoly vojáků, měšťanů, žen i dětí. V moři pak plavali bezduchá těla námořníků. V kostele se modlily desítky žen a dívek, aby po znásilněních neotěhotněly.
Když guvernér procházel městem a radil se s velitelem posádky a komodorem, co bude dál, shodli se na tom, že o tom musí zpravit Anglii. Problém byl jak. Neměli jedinou plavby schopnou loď. Museli tedy počkat, až přijede alespoň obchodní karavela z Port-au-Prince.
Po pěti dnech se ale na obzoru objevil člun, na kterém plul poručík z očekávané lodi. Sdělil městu, že karavelu napadli korzáři z Krvavé orchideje. Po krátkém vyprávění se občané dozvěděli, že jde o loď, která už celá staletí střeží moře a brání, aby se lidé zříkali Boha a oddávali neřestem.
Příštího rána se u břehů objevila válečná loď znovu. Její kapitán poslal na břeh posla s dopisem, v němž sděloval, že chce vyjednávat. Guvernér neměl na vybranou. Když Krvavá orchidej porazila město v bojeschopnosti, neměli by teď jeho obyvatelé žádnou šanci.
Když plně vyzbrojené plavidlo zakotvilo v přístavu, sešli se na pevnině téměř všichni lidé, včetně guvernéra, komodora a kněze.
Na horní palubě stál muž v černém plášti. V ruce držel velký list starého papíru. Počkal chvíli, aby utišil měšťanstvo, rozvinul svitek a počal nahlas číst.
„Občané města Port Royal. Byli jste shledáni vinnými, když jste dopustili, aby vaše město propadlo hříchu a otevřeli jste tu spoustu hospod a nevěstinců. Ve jménu Boha, který vás tímto odsuzuje, a ve jméno Ďábla, který vás tímto přijímá do svého lůna, jste odsouzeni ke smrti, zapomnění a věčnému životu v mukách a bolestech. Nechť shoříte v plamenech pekelných hlubin.“
Sbalil pergamen a hodil jej na břeh. Poté pokynul svým mužům, aby napnuly plachty. Jakmile tak učinili, vítr poslal loď dál na moře, kde opět zakotvila.
Mez lidmi bylo ticho. Nikdo mu nevěřil, jen nějaké starší ženy se modlily a plakaly. Z lodi se ozval zvon, který oznámil hodinu před polednem. Poté se rozezvučely popravčí bubny. Jejich víření se šířilo po mořské hladině celou minutu, a když utichlo, otřásla se zem.
Celé město se s praskotem skal a křikem svých obyvatel propadlo do hlubin věčného očistce.
Krvavá orchidej se otočila k odjezdu, a když nabrala vítr do plachet, zmizela v moři stejně rychle, jako před chvílí celý Port Royal, na jehož místě dnes stojí město Kingston.