Pane Salvatore - Fronta na šibenici

Před figurou se rozprostírala plantáž písku. Poušť a oceán droubounkých kamínků, z kterých vždy nečekaně vyskočila kosatka, zakousla se do kolem letícího pelikána a se hřmětím znovu rozvířila již uklidňující se hladinu kamínků.

,,Tak tady já plavat nebudu!" pravila bílá figura. Udělala dva kroky vlevo a zařadila se do fronty lidí, kteří v její nekonečnosti čekali na kdo ví co.

,,Prosím vás, figuro, na co čekáte?"

,,Podívejte, támhle vzadu stojí šibenice. Je to teďka velkej hit. Za horkých dnů a při novu dávají slevu a provaz s vůni lesních plodů. Jen musím čekat."

,,To je vážně mišuge," pomyslela si figura, ,,čekat na smrt. Vědět že na konci tě čeká smrt provazem. Trapný."
A na protest vykročila z řady a prošla se po hladině písečného oceánu, až se v jednom okamžiku zastavila. Fronta na ni nevěřícně otočila hlavu. Pod nohama se roztřepaly první kapičky kamínků. Temný stín se dral z hlubin k figuře.

,,To bude zase kosatka...dneska už potřetí." zívl jeden z fronťáku a zaměřil svůj pohled zpět k šibenici.

Pak se písek roztříštil a objevili se čelisti nůžek. ,,A budu tam dřív!" zasmála se figura, než se změnila ve dvě půlky.