Satan

Seděla uprostřed místnosti. Nohy měla propletené v tureckém sedu, ruce zkřížené na prsou.
Dlouhé vlasy se dotýkaly země, div neshořely pod návalem svíček ,které měla kolem sebe rozestavené
ve složitém pentagramu. Jak to že jí svíčky nezažehly ty dlouhé havraní vlasy? Možná proto že svíčky
nehořely. Zvedla hlavu. Líčení měla rozmazané, plakala, a tím uhasila svíčky. Ona neklečela jen tak.
Svíjela se bolestí!
"Satane, proč to děláš?" zasténala. Spustil se déšt´ jenž bičoval víceméně prosklené okno. Zahřmělo, a
zaznělo to jako by se někdo smál...
"Ty se mi ještě směješ?!" vykřikla zoufale. Zaskřípěly dveře a ona si toho očividně nevšimla. Vykoukla
z nich hlava dredatého chlapce. Ted´ teprve si ho všimla.
"Né Satane!" rozkřikla se a zkřížila proti chlapci dva prsty. Pohrdavě se na ní koukl. (A/N:Ste čekali že jí pomůže nebo tak něco, co?? :P)
"To jsem já, Tom." Utěšoval jí maminkovským hláskem, a bylo na něm poznat že se jí vysmívá.
"Ach, Tome!"Vzpamatovala se, bez povšimnutí ironie jenž zněla v jeho hlase.
"Malá Sian!" Štítivě ji pohladil po vlasech. Hned nato pohlédl k oknu.
"T-Tome! Já tě mám tak ráda, dík že jsi přišel." Jemně ho políbila. Pořád si nevšimla toho jak s ní mluví. Pohlédl ke dveřím z nichž se pomalu vysoukávaly dvě hlavy- černá a blond´atá. Vítězoslavně se na ně usmál a pravil: " Tak vidíte, vyhrál jsem! Ted´ je Jessie moje, Billíku!" Frajeřil. Nevěřícně se na Toma otočila.
"Co-co to mělo znamenat!? Ty ses vsadil?" Po tváři jí stekla jedna jediná slza. Jenom jedna. Ne z nenávisti, zrady, ale z lítosti. Z lítosti nad svou vlastní hloupostí. Naletěla nejlepšímu klukovi na světě.
On ji... Co jí vlastně udělal? Zranil ji? Nebo snad zradil? Ale jak?! Nevyznal jí lásku jako ona jemu.
"Tome! To snad nemyslíš vážně!" Vykřikl vyděšeně ten blond´ák.
"A proč ne?"Divil se.
"TY nejsi normální!"Zakroutil blond´ák vlasy a chystal se k odchodu.
"Andreasi!"Rozlítil se Tom. "Andreasííí!"Křičel. Ale Andy se neotočil, klidně kráčel dál. Pryč od toho rozzuřence, děvkaře. Sian pohlédla tomu černovlasému; Billovi do tváře. Mihl se mu v ní jakýsi stín
smutku, lítosti, hněvu. Najednou ji něco napadlo. Rozhodla se pomstít.
Bill, znechucen Tomovým chováním, odešel. Tom si zničeně sedl do kouta pokoje a kradmo pohlížel na Sian. Vlastně ani není tak ošklivá, není vůbec ošklivá. Přemýšlel. Co kdybych sbalil ji?Napadlo ho.
Nelíbá hrozně a Jessie taky není nejllepší. Dlouze se na ni zadíval, a nepostřehl že si toho Sian všimla.

Tak přece! Pomyslela si škodolibě. Přece se mu líbím. Takže se mnou neflirtoval jen tak pro nic.
Plán zatím vychází přesně jak chci! Usmála se sama sobě.

"Nechceš mi dát třeba něco k pití?" Zeptal se uštěpačně Tom, potom co se odvážil konečně vstát ze země, a sednout si na pohovku v Sianině pokoji.
"A to na stole je asi co?"Ukázala na sklenici s Mattonkou na jídelním stole.
"Měl jsem namysli třeba kolu!"Hádal si i nadále. Povzdechla si a kolu mu podala. Sedla si proti němu a nápadně ho pozorovala. Vymýšlela. Domýšlela svou pomstu.

"Co na mě pořád civíš?" Zeptal se podrážděně. TAjemně se usmála a dál ho sledovala. Každý jeho pohyb, každý posunek, každé hýbnutí svalem, byt´ i nepatrné- to všechno viděla. Už se na ni nezlobil, to jak se na něj dívala, vzrušovalo ho to. Nemohl tomu uvěřit. Vzrušuje ho pohled jedné z minimálně třiceti dívek, které měl.Nemohl to pochopit. Sian byla jiná, každý si myslel že je blázen co vyvolává duchy. Opak byl pravdou. Byla chytrá, dokázaa na sebe přilákat pozornost a pro každého být tajemná. Bylo to snad umění? Nemohl to vydržet. Musel to udělat.

Všechno se seběhlo v několika vteřinách. Vstal, přišel k ní a pak, pak už jenom BUM. A bylo to.
Ta jiskra mezi nimi, cítili stále větší napětí. Co se vlastně stalo? Přišel k ní a políbil ji. Jiskra přeskočila
a bylo to venku. Bylo jim jasné že si nejsou souzeni. Ona to nechápla, on se z toho mohl zbláznit. Bylo to poprv co je s nějakou holkou déle než dva dny. Musely si to užít.

A pomsta? Na tu Sian skoro zapomněla. Ale jednoho dne si vzpomněla. Vzpomněla si na to všechno co se stalo předtím, než přeskočila jiskra. A co se stalo?

Seděla pod velkým stromem a najednou k ní přišel Tom, Tom Kaulitz. Nejhezčí kluk ze školy.
Nemohla tomu uvěřit! Přišel za ní a ona byla št´astná, bylo jí jedno že si třeba chce jen půjčit tužku. Jenomže se stalo něco jiného. Stalo se přesně to co se mělo stát za další tři čtyři roky.
Sedl si k ní na zem a chvíli na ní koukal. Pak vzal její hlavu do dlaní a políbil ji. Pak pronesl ty dvě zrádná slova. Ta která o dva roky později bude tak nesnášet, až to ani nebude možné.
"Miluju Tě."Ta dvě slova ji píchly u srdce jako kdyby jím proletěl Amorův šíp. Najednou byla tak št´astná. Vrhla se mu kolem krku a dala mu pusu na tvář.
"Já tebe taky." řekla mu tenkrát. Škodolibě se zasmál. Bylo jí dvanáct, nic nechápala. Jemu
bylo čtrnáct. Při dalším pohledu na něj pochopila- jen si s ní hrál.
Později se dozvěděla že to byla sázka. Mohl si prý vybrat jakoukoli holku, které by tohle řekl a on si vybral ji. Když se o tom doslechl Bill, prý se strašně s Tomem pohádal. K Sian přišel Bill
aby se jí omluvil za Toma. Nachvíli se z nich staly přátelé. Ale jejich přátelství přerušila jedna věc. Ale o tom příště.

Vzpoměla si a to a otřásla se odporem. A co jí přivodilo tuto vzpomínku?

Dali si s Tomem sraz na diskotéce, jako vždy. Přišla tam a nemohla Toma nikde najít. Zavolala mu a on jí řekl že nemůže příjít, ale at´ tam klidně zůstane. Počítal s tím že Sian tam opravdu zůstane-jako vždy.
Dnes jí to ale nebavilo, tak šla domů. Sama, tmavým parkem. Sem tam prošo pár lidí, nebo na lavičce byl nějaký líbající se pár. Kolem jednoho páru takhle procházela. Něco se jí na něm ale nezdálo- nezdála se jí ta kšiltovka co měl chlapec na sobě. Byla úplně stejná jako ta co si Tom bral výhradně na rande. Přišla blíž. Nebyla jen stejná. Byla to ta samá. Zpod ní vyčuhovali Tomovi dready. Chlapec co se na lavičce líbal s tou dívkou, byl Tom. Přešla až k lavičce a lehce Tomovi poklepala na rameno. Poklepala mu na něj tak jak to dělá jen ona. A on to znal.
Vylekaně se otočil a když za sebou spatřil stát Sian, vyděsil se ještě víc. Ale zarazil se-kvůli výrazu který měla v obličeji, nebyla to zlost, nenávist nebo snad žárlivost. Měla ve tváři naprostý chlad. A toho ohromilo. Tohle ještě u žádné holky neviděl.

Mlčky tam stála a koukala na něj. Věděla moc dobře že to mezi nimi nemělo cenu. A tohle čekala.
NEvadilo jí že podvedl ji, vadilo jí že podvedl spoustu jiných. Než šla na diskotéku měla malé tušení- proto udělala jednu věc. Vyvolala znovu Satana. Stačilo tlesknout rukou a mohlo se to stát.

Tleskla! Zničehonic se jí zalesklo v očích a zlověstně se ušklíbla. Nebyla to ona, aspoň si to myslela.
Myslela si že ji ovládl Satan. Jenomže ji ovládlo její pravé já. Pozdvihla ruku a Tomovi vlepila obrovskou facku na tvář. Holka jen vyděšeně přihlížela.
"To máš za všechny ty holky." Zasýpala. A pak ho kopla mezi nohy. A to hodně. Zaskučel bolestí a nechápavě na ní koukl. Co to do ní vjelo.
"A to je za to cos jim udělal."Prohlásila skálopevně a otočila se k odchodu.

V očích se jí přestalo blýskat. Mimo toho se jí zaleskly slzami. Špatně skrývanými. Neposledy zašeptala: "Sbohem, zlato." A vypařila se. Nevypařila se úplně. To by tu pak asi nebyla.

S Tomem se pak už neviděla, ale slyšela že toho s těma holkama nechal. Zlomyslně si pomyslela, že ho ty koule bolí asi ještě doted´.

A ted´ tu sedí a píše tuhle povídku a vzpomíná na staré časy. Ale chcete opravdu slyšet celý příběh?!