Pane Salvatore - Sebevražedný chtíč

Zůstal stát jako ochromený. Alenka v Říši divů. Dlouhé nekonečné šedobílozelené prostory kasárenského typu ve svém srdci skrývali tu nejneuvěřitelnější věc, kterou kdy spatřil. Před ním se rozpínala ohromující hala se stropem dotýkajícícm se nebes, na podleze ležely hroudy sněhu, jakožto všude vně podivných prostorů, které náleželi nějaké tajné organizaci. To hlavní ale byla ona podivudovná věc, která se vlnila před ním. Nic takového jeětě nikdy neviděl, a nejspíš už ani neuvidí. Vypadalo to, jako když malíř vtiskne do kapky vody barvu a ona se rozletí a rozpije do celého obvodu kapaliny. Bylo to difuzně, rozpitě, rozpínajícně a magnificiózně, až hrůzu nahánějícně vypadající rostlina, strom tyčící se do oblak, který se chystá v určitém bodě zlomit a svým listím jako přívalová vlna dopadnout na malé pobíhající bezbranné mravenečky, lidi, či zvíře, chobotnice vysílající svá nepředstavitelně dlouhá chapadla do všech stran, aby objala celou matičku Zemi, a pak ji zmáčkla jako plechovku od Coca-coly. Bylo to to, o co celá Země vždy usilovala a nedokázala si představit následky svého sebevražedného chtíče. Bylo to svoření připlouvající z černého oceánu, v kterém se hvězdy třpytily jako drobounká světélka migrujících součástek planktonu.