Jiný svět

Vždycky spím za zavřenými dveřmi. Mám svůj svět ukrytý v klíčové dírce. Ona je mým sluncem. Někdy ji pozoruji a představuji si jaké by to bylo prolézt jí. Prosmýknout se do světa zalitého oslnivým teplým světlem. Lehnout si na louku plnou rozkvetlých květin. Tak zvláštně voní. Mohu se jich dotýkat. Nebo jen tak zavřít oči a při chůzi po nich tančit špičkami prstů. Přejíždět jimi po květech. A podle toho jak hřejí, hádat jejich barvu. A když se při pohybu rukou na chvilku u nějakého zastavím, zkoušet uhádnout i jejich tvar.
A pak se jen tak na chvilku posadím do vlahého stínu a utrhnu si pár jahod. Jednu si strčím do pusy. Nerozkousnu ji hned, chvilku ji nechám jen tak na jazyku a ochutnávám její sladkost. Nechám jí tam rozpustit až mi na jazyku zbudou jen zrníčka, které pak jedno po druhém rozkousnu předními zuby. Krásně to pokřupává. Křř a křř.
U toho poslouchám ptáky a pozoruji mraky jak si to společně šinou po obloze. V té modré nádheře. Tak čisté, jemné, vzdálené a zároveň tak blízké. Příště bych se možná mohla podívat tam. Tam nahoru, kde je vše tak svobodné.