Dvě oběti za jeden večer

Byl vlahý letní večer, takový, který přímo láká svou vůní a svěžestí k romantické procházce po břehu moře, anebo alespoň po břehu rybníčka hluboko v lesích. Měsíc ozařoval svým světlem, které vysílal z dálky několika světelných let, příjezdovou cestičku, k jednomu právě takovému rybníčku. Nad vodní hladinou poletovala hejna komárů, která lačně rozechvívala teplý vzduch, volajíce po kapce krve.
A právě takovéto noci, seděl u břehu rybníka spící rybář. Prut s přetrženým vlascem, který se jen stěží pohnul při jednom z mála závánů větru, mu spočíval u natažených nohou. Klobouk zabraňující úpalu od slunce, se nyní opíral svou hranou o kořen rybářova nosu. Ry bář spal v polosedě, opřen o vzrostlý strom, v jehož koruně se tu a tam kmitla černá veverka.

Polehounku vstupoval do rybářova podvědomí zvuk motoru. Nejprve to znělo jako by se v dálce zarostlé polní cesty hemžil roj kobilek, ale jakmile si uvědomil, že takový zvuk nevydává žádné zvíře, škubl sebou a s napjatýma ušima, snažíce se zachytit a identifikovat blíže zvuk, který se pomalu přibližovat, opřel se jednou rukou na již, ranní rosou, skropenou trávu. Musel spát několik hodin. Po tváři mu přejely dva kužely jasného světla. A rybář mohl spozorovat velký vůz, který zastavil asi 100 metrů od stromu, pod kterým se nacházel. Rybář seděl tiše a čekal, co se stane.
Auto vyplo hučící motor a opět se rozhostilo ticho. Dveře se otevřely a vystoupil statný muž. V ústech dohořívající cigaretu, kterou v příštím okamžiku hodil přímo do kalné vody rybníka. Zbytek cigarety zlověstně zasyčel a plul si po vodě jako korek. Muž se ostražitým pohledm rozhlédl kolem sebe. Ještě chvíli postával u auta, jako by nad něčím usilovně přemýšlel a poté přešel k zadní části svého terénního auta se zabláceným stříbrným lakem. Ještě pohled doprava a doleva a nečekaně rychle otevřel prostorný kufr auta. Pro něco se do auta shýbl a za chvíli bylo slyšet dutý zvuk. Rybář, schovaný v bezpečí stínu stromu, hleděl na počínání tohoto muže a čekal, co se bude dít dál.
Muž zavřel kufr, shýbl se k něčemu, co před chvíli ještě spočívalo v kufru jeho auta a se zaklením si to hodil přes rameno. Muž zaklel a jakoby se mu podlomily nohy pod břenem, které nesl směrem k hladině rybníka, nyní tak klidné jako plocha zrcadla.
Rybář trošku přimhouřil oči, aby mohl lépe rozeznat, cože to onen muž tak spešně nese k vodě. Na první pohled to vypadalo, jako kdyby nesl vak s nějakým těžkým nákladem, ale co v pytli mohlo být, to rybář netušil. Muž se se svým břemenem zastavil těsně u hladiny rybníka a ještě naposledy se rozhlédl do všech stran, ujišťujíce se tak, že jeho další jednání bude nadále beze svědků. Avšak jakmile se otočil zády k rybáři, vydral se z úst rybáře zděšený sten. Muž zpozorněl.Chvíli stál jako opařený a jeho oči se dívaly směrem, kde se rybář s vytřeštěnýma očima ukryl ještě mnohem více do stínu, který mu poskytoval statný strom. Oba cítili, jak se jim prudce zvýšil tep a srdce se chystalo každou chvíli opustit jejich hruď. Oba se snažili ani nepohnout. Muž nastražil uši a hodnou chvíli poslouchal, zda uvidí, či uslyší nějaký pohyb. Nic.Ticho. Rybář sedící ve stínu stromu si držel oběma rukama ústa zimnice třásla jeho tělem. Hlavou se mu honila pouze dvě slova: mrtvola, vrah. Neodvažoval se ani pohnout,díval se upřeně před sebe do tmavého lesa a celou svou bytostí se snažil modlit, ale nešlo to, pořád před sebou viděl pytel přehozený přes rameno satatného muže a nohy, které byly svázány a přivázány k velkému balvanu a které trčely z onoho pytle. Nedíval se k vodě, ale nemohl přeslechnout, temné žblunknutí. Jeho fantazie pracovala na více než 100 procent. Náhle se rozhostilo ticho. Muž se díval, jak se pomalu, ale jistě zavírá hlubina nad člověkem, který se už asi nikdy nevynoří. Muž, spokojen se svým dílem, které právě vykonal se blížil ke dveřím svého automobilu, když v tom uslyšel rytmický zvuk nějaké písně,která k němu doléhala ne zrovna z velké dálky. Muž sebou škubl. Rybář sebou škubl. Tváře obou mužů zbledly. Rybář cítil , jak se o něj pokouší mrákoty. Rybář si jen stěží uvědomil, co se děje. Jeho mobil hrál známou melodii. Jeho rodina neví, kde je tak dlouho, tak se po něm shání a mají o něho určitě velký strach. Kdyby jenom tušili... . Polil ho studený pot. Slyšel, jak se k jeho úkrytu rychle blíží člověk, onen muž. Rabář se dal na útěk. Muž je mu v patách. Slabé klacíky praskají pod údery jejich nohou. Rybářem otřásá zimnice. Ještě pár skoků a dostane se ke svému autu, zaparkovanému u cesty. Už jen pár metrů. Dech se zrychluje. Muž je mu v patách. Kámen přes cestu.Výkřik. Zakopnutí. A tma.

Je horký letní večer. Komáři se vznášejí nad vodou. Nikde ani živáčka. Až na statného muže, který nese svůj vak,přehozený přes rameno, k vodě rybníka.