Sally 1

- Sally byla holka jako každá jiná. Denně chodila do školy, poctivě psala všechny úkoly, prožívala si své malé radosti i starosti. Něco na ní ale přeci jen bylo neobvyklého - ta její věčná zvědavost! Už odmalička tím byla proslulá - pořád dokolečka proč? a proč? znáte to, na tohle se malé děti často ptají. Jenomže Sally se těm dětem tak trochu vymykala - ptala se až moc často a hlavně na otázky, které většinu dětí jejího věku ani nenapadly.
- Její sklony propukly naplno v pubertě. Zajímala se o všechny a o všechno, ale hlavně o záhady. Milovala je. Když přišla na střední, spousta lidí si ji kvůli tomu oblíbila. Víte, i když lidé většinou tvrdí opak, opravdu mají rádi nezvyklé věci. Když jste dlouho s člověkem, který vypadá dokonale, za chvíli vás to přestane bavit. Ale když má člověk nějakou tu chybičku, jste s ním raději, protože vám připomíná vás. To Sally moc dobře věděla. Nikdy se tedy nesnažila vypadat příliš dokonale, aby mohla být lidem co nejblíže. Byla střední postavy a měla krásné dlouhé vlasy. Nejvíc na ní byly ale nápadné její velké oči. Hned jste měli pocit, že vás prohlédla skrz naskrz a ještě v nich měla takovou tu jiskru, jakou většinou zapálené novinářky mají. Ano - brzy se také stala šéfredaktorkou svého vlastního školního časopisu.

„Přijďte se zeptat na to, co vás zajímá! Alex - to je on! Vypoví vám svůj příběh, stejně jako to udělal v mnoha dalších městech! Copak vás vážně nezajímá kluk, který to všechno přežil??“
Už tento pátek v kavárně na Winsdorf street.

- Tohle bylo něco pro Sally. Že by ji to nezajímalo? Ale jistě, že ji to zajímalo! Tolik už o něm slyšela! Alex, kluk, který to přežil. Co? No, na tom se, pravda, nedokázalo mnoho lidí shodnout. Někteří psali, že „nevysvětlitelné nabourání do jeho psychiky“, jiní „ovládnutí démonem“, někteří dokonce „zmanipulovaní mimozemšťany“. Všechny ty články připadaly Sally hloupé a až moc přikrášlené. Jí zajímala skutečná pravda. S tím klukem se prý jednoho dne stalo něco moc podivného. Najednou jako by v jeho těle byl úplně někdo jiný. Lidé kolem něho se začali chovat také podivně a…od té doby už se výpovědi hodně rozcházely. Když už si Sally měla z těch výmyslů vybrat, nejvíce ji asi zaujalo ovládnutí démonem. Vždyť to se stávalo i dřív a navíc na mimozemšťany ona nějak nevěřila. Jedno jí ale vrtalo hlavou, jak může ten kluk něco vypovídat, když si údajně od té doby, co mu byl démon vyhnán z těla, nic nepamatuje? Prostě tam musela jít…
- A nebyla jediná. Opět se potvrdila její pravda, že záhady lidi prostě přitahují. Za chvíli už vytáhla ze svého batohu blok a tužku, aby mohla všechno zaznamenat. Svůj diktafon tam zatím nechala. Byla trochu nervózní, vždycky nerada dlouho čekala…A pak ho uviděla. Lidé začali tleskat, i když vlastně ani pořádně nevěděli, proč, a on poprvé promluvil…
- „Slečno Sedlerová, haló, slyšíte mě?“ „Co, kde to jsem?“ „Je vám dobře?“ Chvíli zaváhala, na tuto otázku odpovídala vždycky jedinou odpověď „Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.“ „Opravdu už je vám dobře?“ „Ano, řeknete mi konečně, kde to jsem?“ „V nemocnici přeci, omdlela jste. Nechcete už otevřít oči?“ Sally otevřela oči a zaslepilo ji světlo lampy opodál. „Co tady dělám? A kde je ten kluk?“ „Znovu vám říkám, že jste omdlela. Chvíli sice všichni řešili, co se vám stalo, ale když jsme vás odvezli, jeho vyprávění pokračovalo dál.“ „Ale…“
- Sally to nechápala. Tohle se jí přeci nestávalo! Nikdy neměla problém s tím, že by se jí najednou udělalo nevolno a že by omdlela. Je to nějaký divný… „Víte já už asi půjdu.“ Doktor byl celkem mladý a ze Sally byl celý nesvůj. Něco se mu na ní nezdálo. „Opravdu vám je dobře?“ „Jo, nashledanou!“ Dotkla se dveří…Viděla mladou dívku. Byla krásná, vypadala dokonale. Ale něco křičela… „Slečno?“ Sally ležela na zemi. Co tohle mělo znamenat?