Sally 2

- Doktor ji doprovodil až domů. I když už se opravdu cítila dobře, nakonec byla ráda, že s ní šel. Něco se s ní stalo a vůbec nevěděla, co. Poděkovala mu a zabouchla dveře. S úlevou se posadila na svou postel.
- Musí to nějak souviset s tím klukem…tohle se jí přeci nikdy nestalo! I když se teď cítila zase nějak zesláblá, její zvědavost vždy vítězila. Zapnula si tedy počítač a začala hledat…Měla zvláštní schopnost a to tu, že vždy našla, co chtěla. Stránek o „záhadném“ Alexovi bylo plno, ale ona potřebovala nějakou…ano, našla ji! Tady se nepsalo o nějakých podivných událostech, nebo spíš ne jenom o nich. Psalo se tady i o Alexově životě, o jeho rodině…Sally vykřikla. Na obrázku byla přesně ta dívka. Tak krásná, mladá,… a už dva roky mrtvá. Alexova sestra..

Do toho ti nic není! Nechej nás být! Je to nebezpečné…

- Sally rychle vypnula počítač. Ne, tohle není normální. Co se to tu děje? Tolik otázek a nevyřčených odpovědí. Sally vždycky chtěla něco takového prožít, ale teď když to bylo tady, když to bylo tak blízko, bylo to tak...děsivé. Ano, Sally měla strach. Přesto se ale nikdy nevzdávala.
- Zapnula opět počítač. Na tom přeci musí něco být. Zapnula si poznámkový blok, zkousla si ret a pomalu začala vyťukávat do klávesnice: "Jsi tady?"

Ty to nevzdáš viď? Tak přijď zítra na hřbitov! Ale můžeš zaplatit vlastním životem...

- "Co tím myslíš?" Na obrazovce už se ale nic neobjevilo. Nikde ani známky po záhadných písmenech, co tam ještě před chvílí byly. Zdálo se jí to snad? Je to hloupý žert, který si na ni vymyslel někdo, kdo ví, jak má ráda záhady? Je jen jediná možnost jak to zjistit - jít zítra na hřbitov. Pro dnešek už toho ale měla dost, musela jít spát. Sfoukla svíčky, vlezla si do postele a usnula...

- Cesta, kterou šla byla pokryta krví. Byla v ní bolest a strach malé osmileté holčičky. Co tady jen dělá. Ach ano, ten dopis, ten dopis, co napsal její bratr. Vždycky si s ní takto hrával. Psal ji záhadné vzkazy, nechával jí symboly, po kterých se má dát. Tentokrát to však bylo jinak. Vzduch byl prosycen zvláštním napětím. A Laura uviděla svého bratra. Tenkrát naposledy. Měl černou kápi a kolem něho bylo pár dalších kluků. Její bratr ji svázal a nezdálo se, že by cítil soucit, když bral do ruky obřadní nůž...

- Sally vykřikla. Bože, to ne! Věděla, co musí udělat, věděla to teď hned. Jen se oblékla do bílých šatů (první co jí zrovna přišlo pod ruku), nasedla do svého auta a jela...Jakoby cestu znala nazpaměť, měla ji prostě vepsanou v srdci. Už věděla moc dobře, co se tenkrát stalo. On, ten všemi uznávaný Alex, ji zabil. A ona se chtěla pomstít. Malá holčička chtěla vniknout do jeho těla a spálit ho na popel. Ale byla moc slabá. Malá Lauro, už nikdy nebudeš trpět! A teď se přiživuje na její slabosti, na jejím utrpení...Ano už si vzpomíná, bylo to přeci tenkrát ve všech novinách, malá holčička a rituální vražda. Proč jen si to nikdy nikdo nespojil dohromady? Jistě, lidé nechtějí vidět, co mají přímo před očima.