Probouzení

Probudil jsem se v temném podkroví neznámého domu s mírnou bolestí hlavy. Neměl jsem nejmenší tušení, jak jsem se sem dostal, ani co mému přesunu na toto podivné místo předcházelo. Podkroví osvětlovala pouze slabá žárovka stolní lampy, která stála na starobylé, dřevěné skříňce a paprsky umělého světla, které prostupovaly do místnosti škvírou pod dveřmi.
Vstal jsem a udělal to, co každý kdo by se nacházel ve stejné situaci. Vzal za kulatou kliku oprýskaných dveří. Bylo zamčeno. Promnul jsem si čelo a začal podrobněji zkoumat místnost se záměrem nalézt něco, co by mi pomohlo otevřít jediný východ z místnosti. Bylo tu celkem pusto. Společnost mi dělal pouze starý, tmavě zelený koberec oválného tvaru, který pokrýval část prkenné podlahy, na které jsem před chvílí ležel. Dále zde byla již zmíněná lampa a starobylá skříňka. Otevřel jsem skříňku a nalezl kus dřeva, jakousi krátkou tyč a po bližším ohledání jsem usoudil, že to je topůrko od sekery.
Kabel od lampy byl spuštěn směrem za skříňku. A tak jsem ji odsunul v naději, že tam bude zapomenutá čepel sekery nebo v nejlepším případě klíč od dveří. Při pohledu na odkrytou část místnosti, na místo, kde před chvílí stála starobylá skříňka jsem ustrnul. To, že jsem na podlaze objevil onu potřebnou část sekery, nebylo tak zarážející, jako to, že lampa svítila i přesto, že tam nebyla žádná zásuvka a lampa tím pádem neměla žádný zdroj příchozí energie! Začal jsem zkoumat lampu. Neobjevil jsem na ní žádné výrazné anomálie, až na to, že jí evidentně chybělo stínítko, což se dalo přežít, ale stále mi vrtalo hlavou, jak je jen možné, že ta lampa svítí?! Po pár vteřinách „civění do blba“ jsem se otočil směrem ke dveřím, nasadil čepel na topůrko sekery a připravil se prosekat si cestu ven nejen z této místnosti, pokud by to bylo zapotřebí...