Snow and death

Anotace: Nejsem si jistá dějem. Udělejte si vlastní názor.

Celý park tonul ve tmě, pouze jediná lampa vrhala úzký pruh světla na postarší dřevěnou lavičku, stojící pod lípou, jejíž bezlistí větve se prohýbaly pos tíhou mokrého sněhu. Na této bohem zapomenuté lavičce seděla mladá dívka, které do dlouhých havraních vlasů usedaly obrovské vločky. Choulila se do svého tenkého kabátku, marně se snažíc zahřát si promrzlé tělo, a od úst se jí zvedaly směrem ke světlu lampy drobné obláčky páry.
Ozvalo se zavrzání jinovatkou pokryté branky a do přítmí parku vstoupil vysoký muž oblečený do luxusního oděvu. Zvolna kráčel po štěrkové cestě zanechávaje ve sněhu za sebou zřetelné stopy.
Zvedla hlavu a nepřítomnýma očima pohlédla jeho směrem. Natahujíce bílou dlaň, na které zářil kroužek z čistého zlata, mlčky čekala na jeho reakci. Muž stál bez pohnutí, avšak po chvíli sebral z dívčiny ruky nabízený prsten a místo něj položil sáček s práškem sněhově bílé barvy. Jeho rty zkřivil neveselý úsměv a pohrávaje si v prstech s dívčinou platbou odkráčel brankou zpět, odkud přišel.
Sevřela malý balíček v prstech a schovávaje jej do jedné z vnitřních kapes kabátu se překvapivě rychle zvedla a odešla jinou bránou, schovanou před zraky náhodných kolemjdoucích v nedalekém křoví. Pod nohama jí křupala námraza, když rychle kráčela neudržovanou cestou pod klenbou stromů směrem ke stavení, které ve tmě skoro nebylo možné spatřit. Zašpiněná a sem tam rozbitá okna nepropouštěla žádné světlo a propadající se střecha vypadala, jako by se pod tíhou sněhu měla propadnout.
Prošla dveřmi, sotva visícími z pantů, a vstoupila do jediné používatelné místnosti v domě. V rohu stál stařičký stůl, na kterém stála zpola vyhořelá svíce. Dívka ji zapálila a po místnosti se rozběhly černé stíny.
Vyňala balíček a položila ho na stůl. Přešla směrem k dřevěné poličce, na níž se pod nánosy prachu skrývalo ošuntělé sametové pouzdro. Sebrala ho a sedajíce si na rozviklanou stoličku pod oknem si jeho obsah vysypala na klín. Jen kradmo se podívala na zašedlé fotografie očividně šťastné rodiny. Vysoký muž tam objímal kolem pasu černovlasou ženu a před nimi stála maličká holčička v princeznovských šatech, ne nepodobná své matce. Jejich tváře zdobily úsměvy. Dívka fotografie odložila stranou a odklopila překližku v pouzdře, zakrývající maličký revolver, dvě ocelové kulky a zlatý prsten, úplně stejný, jaký dala muži v parku. Roztřesenýma rukama vsadila kulku do nábojnice a pootáčela s ní, dokud se neozvalo tiché cvaknutí. Dívaje se na fotografie své rodiny se jí z očí začaly řinout horké slzy.
Tmou se ozvala jediná rána. Sníh však padal nerušeně dál nezajímaje se o rušivé zvuky. Však brzy zahladí veškeré stopy, nešťastné dívky i toho muže. Lampa u lavičky zablikala a poté zhasla nechávaje malý park v neprostupné temnotě.