Dům obrostlý břečtanem

Míč se kutálel od dětského hřiště kde na lavičkách seděly ženy a bedlivě pozorovaly své děti se zlomyslnými ůmysly, přes park dál po silnici... Když se zastavil, zvedl se vítr a kolem začalo poletovat suché listí. Vítr ho popoháněl dál a dál za satelitní městečko, propletl se mezi nohama pár paničkám s nákupy a kutálel se pod kolami aut. Nakonec se zastavil v hloučku stromů, kde překvapivě vítr nefoukal. Jen občas tajuplně zašumělo listí. Ella se rozhlédla kolem a míč uviděla pod starým kořenem jednoho z nich. Klekla si a vytáhla jen pomačkaný pryž, z kterého unikl všechen starý vzduch minulých dní. Elle jakož to 11 ti letému dítěti na balonu záleželo, a tak se jí po pihaté tváři skutálela slaná slza, až to bylo chvílemi nepříjemné. Kopla do kořenu který se v tu ránu zlomil a míč zahodila kamsi do dálky. Sledovala jak se vzdaluje přes keře, křáky, trní, suché stromy a zmizel kdesi za velkým železným plotem.
Proplétala se mezi šáším které píchalo do tváře až došla na jakousi mýtinku kd začínal plot. Ella se chytila pomalu reznoucích mříží a strčila nos mezi ně aby se dozvěděla co za tajemství se skrývá dál.
Objevila nevyslovitelnou krásu. Krásu která ji políbila tak náhle že zatoužila proplést se blíž. Blíž do nitra Půvabu.
Motýl dosedl na květinu která se první zatřásla a pak povolila aby se motýl mohl napít jejího jedu. Cosi zabzučelo , motýlovi se podlomily nožky a neslyšně spadl do hlubin rostliny.
Vrány zakrákaly a dosedly na větev stromu. Ta se podlomila. Jedna vrána nestačila rozevřít křídla a ponořila se do říše věčného snu.
Ryba co plavala v jezeře. Druhá ryba co se k ní pokradmu připletla otíraje se o její šupiny.
Tisíce příběhů se v té zahradě odehrávalo. Jakoby se svět přemýstil na jedno místo.