Sen

Probudila se a dívala se kolem sebe, brečela… Bála se, nevěděla, že už se probudila, ještě si neuvědomovala, co je sen a co realita a tolik to bolelo. Zdál se jí sen, zase pořád se jí zdál a ona už se bála spát. V tom snu byla úplně sama na celém světě a kolem ní byla jenom tma a ona se tak bála tmy a potom se to měnilo, byla zase sama a kolem ní byla oslepující běloba, ale nejhorší byl konec, stála uprostřed plamenů a ty ji spalovaly a probudila se, až když shořela na prach. A strašně to bolelo, křičela a měla celou postel mokrou od potu.
Chtěla se zeptat nějakého anděla, co to všechno znamená, ale už dlouho viděla jen zlé anděly a těch se bála. Byli jako tma, jenže horší, protože tma neubližuje.
Když se Anne konečně vzpamatovala, podívala se kolem sebe a zjistila, že je její sbírka skleniček úplně roztřískaná. Sedla si na zem a měla pocit, že ji někdo pozoruje, otočila se a opravdu tam stála, Liriana se svými zlatými křídly, byla dokonalá, Anne si to aspoň myslela. Liriana byla dřív tak hodná a Anne nemohla pochopit, proč se změnila, dívala se na ni posměšně, snad pohrdlivě a kdyby pohled mohl zabít, byl by to ten Lirianin.
„Tak proč to nespravíš stejným způsobem, jakým jsi to udělala?“ řekla posměšně a vznesla se půl metru nad zem, jako by bylo pod její úroveň chodit po stejné zemi, jako Anne.
„Nic jsem neudělala,“ ohradila se Anne, ale moc přesvědčivě to neznělo.
„No, když myslíš…“ Liriana zmizela.

Chtěla bych se zeptat, jak se vám to líbí, jesti vás zajímá o co jde, jak to dopadne atak... Prostě jestli mám talent a chtěli byste číst dál... Možná se vám zdá, že už na začátku je zápletka, ale půjde o něco jiného, ti andělé jsou vedlejší...