Výkřiky do temna 1.díl

Markéta :
14 letá dívka, která studuje na základní škole v Novém Jičíně. Ve škole vychází s dobrýma známkama a je jediná, co učitele neprudí… Její koníčky jsou různé. Ráda maluje. Ale nejraději fotí převážně rostliny a zvířata. Její nejlepší kámoškou je Petra, se kterou se zná už od 5. třídy, kde se setkaly v parku. Nemá žádné zvířata, protože její mamka je alergická na chlupy, což Markétu mrzí. Žije sama s matkou jejich otec se od nich odstěhoval, když Markétě bylo 7. Možná by si někdo myslel, že to bere vážně a pořád na něj myslí, ale to není pravda. Radši žije se svou matkou, se kterou má mnohem více společného. Největší oporu hledá právě u Petry...ˇ

Petra:
15 letá dívka, která je pravým opakem Markéta. Možná se ptáte jaktože si tak rozumí, ale nikdo skoro neví proč... To jediné co je spojuje je jejich stejný zájem a to fotografování. Petra zase nejraději fotí památky a lidi. Narozdíl od Markéta má doma pejska Flíčka, kterého zbožňuje. Je strašně nepořádná a kdokoliv vejde do jejího pokoje musí okamžitě vypadnout až na Markétu, která si velice rychle zvykla :D Žije s matkou a otcem v rodiném baráčku poblíž Marketiného. Cesta trvá přibližně 5 minut… Školu bere velice lehce, takže na ni kašle a moc dobře se neučí. Ikdyž toho mají málo společného dokážou si vždycky co říct a dělí se spolu o spousty tajemstvích a i to o tajemném snu.

Tohle byly životopisy hlavních hrdinek tohoto příběhu a teď už samotná a zřejmě pro vás krátá část příběhu...

‚‚Všude kolem mě je tma. Kde to jsem? Má strach, je celá zpocená, ale nic ji nezastaví, aby nešla dál… Pod nohama ji křupou malé klacíky a kolem je jen pusto a prázdno.,,Jako bych byla v jiném světě.‘‘ V chůzi Markéta pokračuje dál a vidí před sebou temnou postavu. Náhle uslyší křik a.. Najednou sedí na propoceném prostěradle a zmuchlané dece ve své posteli. V rozpacích vykřikne:,,Venku svítí slunce. Vždyť byla tma! A-a-a byla jsem venku! Okamžitě musím jít za Petrou ta jediná mi snad pomůže!‘‘ Celou cestu se Markéta klepe a nezmůže se na jediné slovo ani nedokáže pozdravit souseda, který zrovna seká trávník. Po 5 minutách cesty je Markéta už u domu a zvoní na zvonek. ,,Doufám, že je doma!‘‘ při obavě, že nebude Petra doma se Markéta otřásla.
Petra je její nejlepší kámoška. Potkaly se tehdy v parku, kde si Markéta četla svoji oblíbenou knížku a Petra venčila svého pejska Flíčka. Byla to hodně velká náhoda a pro ně kamarádství navždy.
Markéta zvonila nepřetržitě, dokud Petra neotevřela dveře.,,Co se děje, proč tak strašně zvoníš?!‘‘ Znám tě dost dlouho na to abych věděla, že se něco dost vážného děje… Znám ten tvůj zvonící způsob.‘‘ zvolala Petra velice vesele.,,Prosímtě musíš mi pomoct!! Něco se děje!‘‘ Petra okamžitě ztuhla. Markéta neměla skoro nikdy žádné problémy a většinou to byla ona, co Petře pomáhala. Markéta okamžitě vtrhne do domu a spolu s Petrou jdou do pokoje. ,, Co se proboha děje? Už mi to konečně řekni!!‘‘ mluví už trochu naštvaně Petra. Markéta všechno vyklopila hrozně rychle a začala brečet. Petra ji utěšovala a přivedla na jiné myšlenky.,,Nechceš jít ven? Podívej se ta tvoje noční můra nemohla být pravdivá a vždyť víš, že sny jsou jen přeludy.’’ Markéta ještě rozklepaně mluví :,,N-o-o ano, ale…‘‘ ,,Žádné ale jde se ven!!‘‘ Promluví Petra rázně a Markétu tahá ven. Cestou si povídají o jejich oblíbených koníčkách. Obě dvě by se chtěly dostat na fotografickou školu. Když v tom náhle Markéta zakřičí a utíká opačným směrem, než se vydaly. Petra utíká a snaží se ji dohnat.