půl třetí ráno

Příběh jednoho normálního života

Dopíjím poslední kávu.Rychle balím cigaretu,vypínám televizi,kde dávají zdarma recept na normální život.Toulám se po bytě,zavěšen do Zěmě nikoho.úkosem pohlížím na spící kotě,na tom starým křesle předešlého majitele bytu.
Je půl třetí ráno a já nijak okouzlen časem,sbírám nachytaný kapky deště.Ve sklenici za oknem,kde dávám sbohem cigaretám a tvořím z nich minulost,tak jako mlčící lógr,bez vteřiny důležitosti.
Přehlížím hory prádla co tu nechala zmizelá moje holubička ovázaná pavučinou,kterou jsem jí utkal z polopravd,co uvízli na křídlech větru,který mi vřeští do uší svoje“seru na tebe“.
Je právě těch zmíněných půl třetí ráno.Ještě si ubalím cigaretu a pustím se do příběhu téhle noci,slyším jen schyzofrenii za mřížemi téhle chvíle.
Vše se seběhlo za oponou,která střihla okamžik narození.Namokralá rodička lapá po nadechnutí.Její potomek vyhrává souboj života a smrti.Má na sobě chlad a přikrývku,kterou mu daruje krásná Maria oděná do svitu hvězd,mraků a nekonečného Vesmíru.
To vše se odehrává ve stejné chvíli,ve stejné ulici,de právě někdo u mě klepe na dveře.
„kdo je to,je dost málo na skývu chleba pro zbloudilý pocestný“odpovídám tomu co mi,klepe na dveře.
„Počkej,pojď otevřít,to jsem já,tvoje přicházející inspirace,jsem poslední na trhu.Posílá mě tvoje šílená žena.Našli jí benga má průstřel“víc neposlouchám.Vstřebávám ještě jednou celý monolog za dveřmi,mého pokoje.Trhnu sebou a schazuji sklenici na vajgly.Vidím probuzené kotě,nic neříká.
Cítím uvnitř sebe nástřel amfetaminu špatný značky.Potácím se ke katru pokoje.Tyhle úlomky scenérie,to za dveřmi,to všechno trvá pár vteřin.
Prásk.Otvírám dveře a přede mnou stojí moje utajená schyzofrenie,je úplně stejná jako moje žena.
Ještě nemám pohromadě všechny souvislosti,téhle obludné scény.Vše má pozadí sfetovaný iluze,drogové halucinace.To je malér,vůbec nejsem ničím sfetovanej.Nic neříkám,přízrak nic neříká.Vteřinové ticho.....
„Sorry,ale moje,ona je pár let mrtvá,byla nalezena na hajzlu ve stanici Muzeum,našli jí s prostřelenou hlavou,ale kurva před pěti lety“řvu na čumící přelud a mrdnu s těmi zasranými
Dveřmi.Prásk...

Típám další cigaretu.Beru na sebe bundu,kalhoty,boty.Strkám si do kapsy zbytek trávy.klíče od auta.Vypínám přetvářku,vedle sebe vidím kotě,domáhá se prostoru a tmy,stejně jako já.Otvírám,zamykám ,kotě vyběhlo do studené ulice.Nasedám do BMW a ujíždím pryč.Slyším řvoucí motor,klimatizaci.Slyším i pět let starý hovor.
„Pan G ,je nám líto,ale našli jsme vaší ženu.Je mrtvá,někdo jí střelil do hlavy ve stanici Muzeum,Můžete přijet identifikovat tělo“jemně sděluje v telefonu seržant Sidowski.
BMW mě nese prázdnou dálnicí.Zapínám rádio,nic.Uniká mi kam se ženu,Myslím na ztracené kotě.
„Gi,Gi „slyším vedle sebe její hlas.
„Gi,minul si pár let života.To novorozeně na který jsi myslel na záčátku , žije.Jeho matka to štěstí neměla.Gi, to dítě jsem já.Vrátila jsem se z prostoru na přelomu rozbřesku narození, dávám svoje, miluji tě“
Hledám ozvěnu hlasu.Nic.Slyším jen pláč mimina a smrt té rodičky.Slyším svoje poslední nadechnutí.

Na sklonku téhle noci, ve větru a za deště ,nachází mladý páreček rozmlácené BMW.Nachází i majitele vozu.Je zřejmé že není při vědomí

Příběh neznámého autora,který předčítá,náhodný čtenář.Na skupině,uprostřed sálu na psaychiatrické klinice.G,dočítá.
Ticho,nikdo nic.Ani primář nechce vejít do ticha,po přečtení.Všichni Mlčíme.
II.
Sedím vedle Gia.Jsem zmaten,odcházím z kruhu, na záchod v pakárně.Zapaluji si cigáro a přemýšlím jak krásná byla Giova žena a kdo jí asi zastřelil.
Vím že tu noc v poryvu větru,za okny psychatrie smutně mńoukalo kotě.
Vím,že G tu noc plakal,krvácel,hledal dotyk její náruče.
Ležím pár metrů od Gia,vedle sebe několik dalších pacientů,jejich oddychování a smrad.
Usnul jsem asen mě zanesl nad postýlku novorozence,bylo tam i to kotě.
III.
Uběhlo pár let a já vyprávím Giuv zmatený příběh,který odvál křičící vítr ,oděn do tiché nostalgie,kráčející chodbou psychiatrie,Tam a zpět.Tam a zpět.
Bojím se dne,kdy i můj příběh utká Pavučinu posledního nadechnutí v náruči cizí schyzofrenie.V příběhu neznámého autora v půl třetí ráno.

25.1.2009 2:30 ráno
Napsal Martin Cina
Ponz.autora postavy,BMW a místa jsou smyšlené