Příběh Tajemné uličky (upravené)

Ten den byl zrovna úplněk a já si s tebou domluvila schůzku. Pomalu a nejistě vcházíš do uličky, co v ní bydlím. Víš, že v noci zde není bezpečno. Ale i přesto na mě čekáš před domem. Zazvoníš. Nic. Zazvoníš znova. Nic. Přijde ti to podezřelé. Chvíli podupkáváš před domem, ale už je osm hodin pryč a my přece byli domluveni. Jsi nervózní. Vydáš se mě tedy hledat. Otočíš se směrem k hlavní silnici a spatříš mě a nade mnou neznámou, černou osobu, která se ke mně sklání. Pomalu se rozejdeš k nám. Postava se ke mně skloní a já už na krku cítím její teplý dech. Chytneš Postavu za rameno. Ta se zarazí a pomalu se s lehkým úsměvem a chladivýma očima podívá na tebe. Podívá se ti hluboko do očí. Přejede ti mráz po zádech. Máš strach. Postava roztáhne křídla a... je pryč. Chvíli se nemůžeš vzpamatovat. Vzpomeneš si na mě a klekneš si. Chytíš mě za ruku a políbíš. Já se ale neprobírám. Začneš volat o pomoc. Tvůj hlas se rozléhá po celé, malé uličce. Ze všech domů kolem se vynoří tmavé Postavy, jako byla ta u mě. Voláš na ně, ať ti pomohou. Začnou se k tobě pomalu přibližovat. Nevíš co se to děje. Už jsou u tebe, když v tom se zvednu. Postavy tě chytají a ty cítíš pouze jejich teplý dech na svém krku. Podíváš se na mě a mě červeně zazáří oči. Myslíš si že sníš ale ne, je to skutečnost. Ucítíš můj dech na tvém krku a... už cítíš jen malinké bodnutí. Byla to past.Ty jsi do ni vkročil.Teď už to ale víš a nevrátíš.