Pánem je osud.

Zdánlivý klid v ulici, podvečer, prvé záblesky světel v oknech. Světla automobilu přinutila podivného chodce aby se zastavil. Neměl obavy, že bude spatřen. Auto jelo velkou rychlostí a ani do ostré zatáčky nezpomalilo. Chodec mírně pokýval hlavou a tiše pronesl: "Hochu, hochu, to nezvládneš." Náraz a vzápětí plameny si vyberou zvláštní daň. Šikovný kluk, zítra měl prožít svůj velký den. Čekala ho sláva, která mu měla zajistit pěkný život. Nedočká se, proto se tu objevil i podivný chodec. Muž došel k hořícímu autu, kolem kterého se shromáždilo několik lidí. Koukali, nikdo se nesnažil pomoci. Muž se zahleděl do obličeje mladíka, uvězněného v troskách hořícího auta. Viděl to, co nikdo vidět nemohl, beznaděj člověka, který umírá a jeho mysl to ví. Ozývá se siréna, do ulice vjíždí policejní auto. Muž ani na okamžik neodvrátí pohled od mladíka. Plameny objímají tělo, muka se stupňují, teprve nyní muž nepatrně pohnul rukou. Okamžik, kdy smrt ukončí bolest jednomu a přinese bolest mnohým. Když se policisté ptali lidí na nehodu, většina krčila rameny, auto už prý hořelo. A ten jediný, který znal pravdu, nepromluví, on to dělat nemusí. On jediný ne, osud!