Stačí tak málo.

Ulice města jsou plné lidských příběhů. Po pěšině v parku jde vratkým krokem opilce muž středních let. Nikdy se neopil, dnes však stačilo několik nesmyslných žertíků kolegů v práci, které ho skoro dohnaly k tragédii. Věčné popichování a narážky na mladou snoubenku, ho přimělo k tomu, že jeho mysl byla velkou doutnající náloží žárlivosti. V poledne se omluvil v práci, nemohl již déle snášet ušklebky a poznámky kolegů. Zakoupení zbraně pro něho nebyl problém. Ovšem byl tu největší nepřítel, čas. Měl dost času, ale hlavou mu létala slova, nevěra, parohy, peníze. Měl se tomu vysmát, on si přestal věřit a první sklenička zvala druhou. Pomalu hledal pro sebe omluvu, když dopíjel další a další. Začal tomu všemu věřit, přitom neměl nejmenší důvod. Ta dívka měla za sebou tolik nehezkého, že toužila po klidu a u něho ho nalezla. Byla o několik let mladší než on, ale nebyl žádný důvod v tom hledat příčinu k neshodám.Proč včas neodhadl jizlivost kolegů a nechal si leptat mozek, který teď žije jedinou myšlenkou, zabít. Ruka v kapse si pohrávala se zbraní, blížil se k domku, nevnímal pohoršené pohledy chodců, vedla ho utkvělá myšlenka, skončit to. V okně domku se pohnula záclona, hezký obličej mladé ženy dostal bolestný výraz. Po chvilce se otevřely dveře, ve kterých stála ta, která se měla stát svědkem tragédie. Opilý muž zůstal stát před dveřmi, beze slova vytáhl ruku se zbraní a přiložil si ji ke spánku. Místo výstřelu se ozvalo cvaknutí, muž opakovaně mačkal spoušť, nic, jeho postava se pomalu sesunula na kolena. Odhozená zbraň spadla na zem, žena zbraň sebrala, obejmula muže a pomalu ho odváděla do domku. Několik přihlížejících vzrušeně debatovalo, nikdo se však nedoví, co se vlastně stalo. Muž pohrávající si se zbraní v kapsa odjistil pojistku, která drží zásobník ve zbrani. Když vyndaval zbraň, vyklouzl zásobník do kapsy. Muselo se tak stát, protože nebylo možné dopustit, aby vztah, který má tak nesmírně citový základ, skončil vinou školibé závisti kolegů tragédií. Nikdo neví lépe, proč se pohnula pojistka včas než ten jediný, který je tu od toho. Osud.