Na konečné

Poklidný večer, autobus dojel na konečnou, vystoupilo pár cestujících. K prvním domkům, které tvořily jakýsi předvoj malého moderního satelitu města, bylo pár metrů. Rodiče s dětmi a mladý muž pospíchali, pár milenců se nedal vyrušovat ze své zamilovanosti. Jen starší žena pomalu přecházela na druhou stranu silnice, nikdo se ji nevšímal. Zašla do uličky mezi živými ploty, která vede k malému domku. Nikdo neslyšel bolestný vzdech a následný pád těla. Z uličky vyjel mladík na kole a rychle mizel po setmělé silnici. Žena se jen těžce zvedala ze země, měla poraněnou ruku a nohu po pádu, okolo byl rozsypaný nákup. Sebrala pár věcí, které byly ještě k použití a došla ke dveřím domku. V očích se ji objevily slzy. Dveře byly vypáčené a v místnosti, která sloužila jako kuchyňka a pokojík, byly rozházené věci. Žena postavila tašku s nákupem na stůl, ten nepořádek ji tak nevadil, horší bylo, když nakoukla do malé ložnice. Otevřená skříň a na zemi pohozená zdobená kazeta, potvrdila její obavy. Veškeré úspory a několik zlatých mincí, které měly značnou hodnotu, byly pryč. Vrátila se zpět do kuchyně, její oči dlouho hleděly na telefon, pak mávla rukou a dala se do uklízení. Staří lidé mívají zvláštní dar, nelitují sebe, ale ty druhé. Mladík zajel s kolem na pěšinu blízkého parku, zastavil pod lampou a prohlížel si svůj lup. Úhledný balíček obsahoval skoro dva tisíce liber, deset mincí různých velikostí ho fascinovalo. Všechno pečlivě uklidil do malé brašničky, kterou měl na opasku. Projel parkem a vyjel na ulici, někde si dá dobrou večeři. V okamžiku, kdy odbočoval na hlavní ulici, zahlédl, nebo se mu to zdálo, podivnou postavu muže v dlouhém, černém plášti, jeho klobouk měl velkou, černou krempu, který mu vstoupil do cesty. Bylo zvláštní, že necítil žádný náraz, jen mu přední kolo narazilo do obrubníku chodníku. Jakoby muž prostoupil celým jeho tělem a pomalu se ztrácel. Po pádu ucítil silnou bolest v rameni, skřípění brzd a autobus, který zastavil necelý metr od jeho těla nevnímal. Dříve než omdlel, měl dojem, že leží pod širokou krempou mužova klobouku. Probudil se v nemocnici, u jeho lůžka seděl policista, který se bavil se sestrou. Vykloubené rameno měl ošetřené a pár oděrek nestálo za řeč. Policista mu položil pár otázek, potom mu ukázal balíček peněz a váček s mincemi. Mladík tvrdil, že to není jeho, v tom měl pravdu, proto chtěl policista vědět, čí to je a proč to měl v brašničce na opasku. Také ho zajímalo, kde se vzaly na jeho kalhotech skvrny po rozbitých vejcích. Ten den ráno přivezli do ordinace starší ženu, která si stěžovala na bolesti ruky a nohy. Rentgen potvrdil naštíplou kost v zápěstí, noha byla jen pohmožděna. Ošetřená seděla na lavici a čekala na odvoz. Strážník vedl mladíka, kterého lékař propustil z ošetřovny, když se všiml známé tváře. "Paní Martenová copak se vám stalo?" "To nic Steve, nějaký mladík mě porazil a navíc mi udělal trochu nepořádek v bytě." Strážník se podíval na hocha, který bledý jako stěna, hleděl na starou paní. Steve vyndal váček, žena jen přikývla. Protože strážník i žena měli stejnou cestu, nabídl se, že ji odveze domů. Mladíkovi nasadil pouta a posadil ho dozadu, připoutal ho speciálním pásem se zámkem. Cesta netrvala dlouho a když žena vystupovala, mladík se ji omlouval. Řekla mu, že se na něho nezlobí, jen jestli mu to stálo za to. Hoch smutně zakroutil hlavou, pohlédl na paní a najednou měl v očích strach. Zdálo se mu, že místo ženy vidí muže v černém, který pomalu mizel v nočním šeru. Byla to jen chvilka nepozornosti, kdy nezvládl kolo a narazil na chodník. Jen o okamžiku, kdy se to má stát rozhodl ten, kdo přesně věděl, že se to stane. Osud.