Tajemný Medajlonek II. - Krvavá Komnata

Jeden ze spolku R.E. se byl podívat na aukci se starožitnostmi. Náhle se před jeho zraky zablištil stříbrný medajlonek. Nevěřil svím očím. I hned zavolal nejvyššímu. Ten mu dal finance na to ab yho mohl odkoupit. Po dlouhém a trpělivém přihazování byl konečně medajlonek jeho a celého spolku. Druhý den na to se sešli všichny příznivci katedrále sv. Marka.Nejvyšší ohledával medajlonek jako něco vzácného. Našel dva hlavní znaky. Vyrytý iniciáli R.E. a vytlačená pečeť. Nikdo ani nedejchal, doufali že to je on , že konečně pokročili. A bylo to tak. Medajlonek byl pravý. Sláva. Dva z nejoddanějšíchslužebníku tohoo řádu se vydali na pevnost vládce Rudolfuse III. Chrabrého. Domnívali se totiž že nejde jen o medajlonek. Po týdnech hledání nic nenašli.Toho večera se chystali odject. Vtom se objevil starý mužíček, s Hrbem na zádech a pochodoval si to knim. Požádal je aby vysvětlili příčinu návštěvy této pevnosti. Nic mu ale neprozradili. Tajemný muž tedy přistoupil že když mu prozradí účel návštěvy, tak jim poví tajemství této pevnosti z dob Rudolfuse II. Chrabrého. Natož si oba prohodili ustarané phledy. Když nedonesou žádné zprávy bude jejich mise neúspěšná. kývli na muže vyzívavím pohledem. Muž se otočil a na pobídutím je vyzval aby šli za ním. Odhodlaní poslové se za ním vydali. po dlouhé cestě do nejvyšší věže, došli konečně na místo . Muž odpočítavál brnění a když se konečně zastavil nad jedním z brnění se ho otázali co vlastně dělá. Muž jen přikývl a schodil brění na zem. brnění se rozletělo na kousky a vypadli zněj nějaké svazky. Muž je pozbíral a pokračoval dále v cestě. Po zahnutí do leva se jim ukázali dveře. Muž do nich vešel, otočil se a pobídl je znova aby šli za ním. Když se dveře zavřeli a všichni se usadili, tak muž rozbalil spisy a podíval se směrem knim.,, Vy jste na řadě jako první, co tu pohledáváte?,, Otázal se jich. poslové si zase vyměnili vzájemný pohled. Jeden znich pokrčil ramenya podíval se směrem k tajemnému muži.,, Hledáme tu něco , co by mělo společného s medajlonem Rudolfuse. Víte něco o tom?,, Muž sklopil oči ke svazkům a zpátky k poslům.,, Můj předek byl řemeslníkem ,který žil v dobách Rudolfuse II. Chrabrého. Než zemřel, tak zaznamenal vše co se dělo v této pevnosti . Řekl o tom jen své ženě. Po dokončení věcí o které je poprosil sám vládce, byli zabiti všichni co tu pracovali a něco věděli. Vládce se obával že by jeho tajemnství mezi tolika služebníma ,kteří pro něj dělali se neudrželo a bylo by rozhlašeno. Tím by dal vše v sázku a ztratil by bezpečí pro věci, které chtěl zachovat pro další generace a ty co měl v oblibě.Máte tady ten medajlonek?,, dopoveděl. Oba muži přikývli. ,, Může te mi jej ukázat?,, zeptal se s upřenýma očima na ně. Jako by chtěl zachytit každý pohled co by ukazoval na co myslí. Jeden znich vložil ruku do kapsy. Vyndal zní krabičku a položil jí před muže. Ten jí otevřel s úžasem v očích si jej prohlédl. vzal jej do ruky a ohledal dsvě nejdůležitější věci. Pak se zadíval na posli s nevěřícím pohledem. ,, Je pravý.,, ujistil ho jeden znich.,, Dobře, věřím Vám. Tyto svazky co tu leží na stole, jsou mapou a klíčem ke Krvavé komnatě.,, Jeho pohled ulpěl na těch dvou, jako by čekal že po něm skočí a seberou mu je. Překvapilo ho že sedí a oči vytřeštěný na něj. ,, Můj předek jak už jsem Vám říkal, to vše zapsal. Dám Vám je , když mi na oplátku něco slíbíte. Až se dostane te do vnitř a projde te všemi nástrahami. Tak mi dáte něco cenného. Na co čeká můj roduž celá staletí. Je to malé, lehoučké a krásné. Dýka bohyně Eliš. Patřila nám do té doby dokud se můj předek nezmínil před vládcem . Ten ji okamžitě chtěl jen pro sebe. Mohu Vás tedy o to poprosit ?,, Zvedl uslzené oči a zadíval se na ně. ,, Proč ne , jsou tam i důležitější věci než jen Dýka bohyně Eliš., Odpověděl jeden znic. Podal jim Svazky a představil se :,, Jmenuji se Edvard Valych z rodu Herbeníků.,, ,, Já jsem Rychard Broskvel a tohle je Randolf Zrubínsky.,,představili se všichni na vájem. Jeden znich si odběhl z místnosti zavolat nejvyššímu. ,, Máme to!!,, prohlásil. ,, Musí ten sem okamžitě dorazit, nebude te litoval,, dodal a pak se vrátil nazpět. Po dvou dnech dorazili ostatní i s nejvyšším.Jeho poslové mu podali Svazky, ktaré je měli dovéctk tajemství této pevnosti a k bohatství podle vyprávění starého Edvarda. přez týden luštili co je vnich zapsán. Pečlivě vše zapsali a nakreslili podle podrobného zápisu mapku. Ve které byli zakresli všecchy pasti.

Vše bylo konečně na dosah. Po tak dlouhém čekání.
Pět nejodvážnějších s nejvyšším se vydali ji hledat. Po stmém scházení do sklepení, byli konečně na místě. Zeď vypadala jako každá jinná v této pevnisti az na vyhloubenou pečět ve tvaru kruhu. Medajlonek zapadl jako ulitý třikrát otočili do leva, dvakrát do rpava, ještě jednou do leva a pětkrát do prava. Bylo to jako otevírání trezoru. ozvalo se zapraskání. Hluk pohybujícího se kovu při odemykání dveří je znervozněl. byli nedočkaví co vše tam najdou.
Jden znich hodil klacek skrz temnou uličku. V okamžiku vystřelily šípy ze stran zdí. KOnečně mohli vstoupit.
padesát metrů dlouhá ulička byla klidná a tichá jako noc po krásném dni. na konci uličky byla další past. Ten co je vedl vzal pochodeň skrčil se a díval se na podlahu . Byly na ní kostky. Zmáčkl klackem druhou z prava, třetí z leva druhého řádku. Pak postoupil o tři řady. Zase si dřepl a klackem se dotýkaljedné z celích řady, bylo jich deset. každá ob té druhé. Kostky zkočili. On ale stále dřepěl. Došel po čtyřech na konec uličky a posvítil si na další hlavolam. Byl kruhoví. Celkem deset kruhů. Od nejětšího po nejmenší. Musel kruhy uspořádat tak aby se zeď odsunula a otevřela jim další vchod. První otočil o dvě políčka ve směru hodin. Druhý o pět proti směru hodin. S třetím nepohnul. Čtvrtým a tři ve směru hodin. Pátý až osmý se točil o šest prosit směru. Devátý se netočil. Konečně poslední desátý. se pohnul jen o jednu ve směru hodin. Kolecko které bylo u vnitř toho hlavolamu se zamáčkl do vnitř. Zaznělo drhnutí zdi o zem. otevřela se jim další chodba.
Podle plánku který nakreslili měli jít deset kroků dopředu ,dva do leva, pět do předu a osm do prava. Tam byl rozložený obraz. Začal jej skládat . Tím měl vypnout všechny pasti, které byly nastraženy. Popůl hodině jej poskládal. Zamčkl jej zase do zdi. Otevřeli se tři zdi. Vnikli tím tři chodby. Podle plánku se měli vydat tou v pravo.
Vešli do ní. Vedla je krkolomná cesta jako bludiště.
Jelikož šli správnou cestou, tak byli v klidu. Když se dostali až do středu, uviděli nevídané.
Samé drahocenné předměty. Rychard, jden z poslů uviděl Dyku bohyně Eliš. Vzal ji a dal si ji do kapsy pro toho starého muže. Aby dodržel co mu slíbil.
Po návratu z krvavé komnaty, zašel za staříkem a podal mu Dýku. Kterou tak dlouho očekával.
Všichni se sešli u večeře a diskutovali jak naloží stím to bohatstvím. ,,Konečně budeme mít na to co chceme,, zahulákal do prázdna. ,, Ne!,, ozvalo se ,, Dáme to vše do muzea, jako památku na toho kterého jsme tak dlouho uctívali. Pátrali po medajlonku a hlavně dosáhneme tímto více než kdyby jsme to rozprodali.,, odvětil jeden znich na výkřit.
Diskutovali hcelou noc nad vínem a bohatou hostinou.
Ráno se sešli aby se doholi s nejvyšším co udělají.
,, Necháme vše jak bylo, až na dýku pana Edvarda. Medajlonek schováme na neurčitém místě a komntanu zapěčetíme. Dosáhli jsme toho co jsme chtěli. Každýho znás to obohatilo o hodně zážitků a velké upokojení. Jsme jedinní kdo o tom ví. Proto bych rád aby jste zachovali mlčení. T9m to rozpouštím náš spolek R.E.. Dosáhli jsme totiž nejvíce čeho jsme mohli. A to nám stačí.,, poronesl a odhodil kápy. Starý Edvard v něm poznal potomka z rodu Rudolfuse.
Jeho syn asi utekl a dále rozvíjel svůj rod.

Všichni co ve spolku byli se rozešli v dobrém. Občas se sešli a znova si vyprávěli, jaké to bylo, když hledali.
Byli stálími přáteli. Vyprávěli to svím dětem a ty zase svím dětem a takhle to kolovalo dál. Uschováno pro dalši generace.