Tajemství Bílé paní - Kapitola třetí

„To máte tak. O Bílé paní psalo více spisovatelů, mezi nimi třeba Alois Jirásek v knize Staré pověsti české. Tohle strašidlo, jestli se to dá tak nazvat, se vyskytuje na více hradech, ne jen tady u nás.

Celý příběh vypráví o tom, že lidé vídají ženu v bílých šatech s rouškou přes hlavu. Vždycky ji viděli na staré věži, kam ale nevedou žádné schody.

Chodí celá v bílém a na rukou má rukavičky. A právě podle barvy rukaviček se pozná, co se v příštích dnech stane. Je znám případ z doby, kdy byl tady v Hradci vladařem Adam Pavel Slavata. Tehdy ji lidé zahlédli s černými rukavičkami. Nikdo netušil, že právě touto barvou věštila Slavatovu smrt a ten skutečně nedlouho na to zemřel. Krátce poté se objevila s bílými rukavičkami a oznamovala tak, že se narodí nový člověk. Což se také hned stalo a byl jím nový člen rodu Slavatů. Nosí prý i rukavičky červené, které znamenají požár.

Jiní říkají, že se prochází po zámku se svazkem klíčů u pasu a postupně otevírá a zavírá různé komnaty. Když ji někdo pozdravil, odpověděla úklonem hlavy a šla dál. Nikomu neublížila.“ Kastelán se na chvíli odmlčel. Přemýšlel, jak dál pokračovat. Pak opět hovořil.

„Když v lednu roku 1604 umíral Jáchym Oldřich, poslední z rodu pánů z Hradce, objevila se Bílá paní ve městě a šla do jezuitské koleje. Vyzvala tam rektora Mikuláše Pistoria, aby šel Jáchyma zaopatřit, že už mu nezbývá moc života. Rektor tomu sice ze začátku moc nevěřil, ale nakonec se na zámek vydal a tam skutečně našel Jáchyma na prahu smrti.

Podle pověsti bude Bílá paní na zámku, dokud bude stát. Pokud bude zbořen, zmizí i ona.“

Adam poslouchal bedlivě celé povídání. Něco sice o Bílé paní slyšel, ale teď se dozvěděl další podrobnosti.

„Víte, chtěl bych o té záhadě napsat v novinách hodně do hloubky,“ vysvětloval kastelánovi. „Byl bych rád, kdybych mohl zámek navštívit i v noci. Stačilo by mi jen jedno nádvoří, odkud by se dala pozorovat spousta oken. Třeba by se mi poštěstilo něco v nich zhlédnout.“

Kastelán se usmál: „Spíš by bylo lepší, kdybyste na zámku nocoval,“ řekl.

„Bylo by to možné?“

„Pokud budete mít odvahu, tak ano,“ souhlasil správce radu. „Někomu by se to zdálo zvláštní, ale žádný z průvodců tu nechce přespávat, i když jim nabízím ubytování zcela zdarma. Raději bydlí ve městě.“

Adam se usmál: „Dobrá ujednáno. Budu tedy jedním z mála, kdo tady stráví noc.“