Pole

Zmrzlá pole připomínala poušť. Široko daleko jen vybledlá hnědá pustina, sem tam přerušená temně zeleným stínem několika stromů, které jakoby se v tom chladu k sobě choulily. Zimní slunce se nevšímavě odráželo od úlomků ledu a ani se nepokoušelo zahřát hroudy vyčerpané neúrodné půdy. Dokonce i vítr přes ty pláně vanul s nechutí a spěšně si prořezával cestu průzračně mrazivým vzduchem. Když pak v noci padala mlha, rozplynula se dřív, než se dotkla té prokleté země.
Pokud by tu někdo hledal život, musel by klesnout na kolena a hrabat hluboko pod povrch, aby našel třebas jen jediného zimou zmrtvělého pavouka. Ptáci odtud odletěli s prvním podzimním ránem a ani drobná chlupatá havěť si nezvolila mnohé místní skrýše za své útočiště. Jediná stará vrána dosud ztrácela síly skrčená ve svém hnízdě, ukrytá před pohledem těch mrtvých polí v koruně mlčenlivého buku.
A přece někde tam vzadu, kam oči člověka odmítají dohlédnout a mysl staví bariéru obzoru, cosi kypí energií, svíjí se to a natahuje své dlouhé pátravé nehmotné údy do širokého okolí. Objímá kotníky lehkomyslných poutníků, popotahuje je k sobě, vábí tím nejnepochopitelnějším způsobem. A poutník má obrovské štěstí, když z takového setkání vyjde jen s mrazením v zádech a potlačovaným pocitem, že se měl stát kořistí.
Ovšem ti, kteří nemají sílu odolat či příliš věří logice na úkor instinktů, bývají strženi k procházce přes romanticky tichou pláň. Zprvu se jen šourají, vzhlíží k bledému slunci a z plných plic vdechují ostrý chladný vzduch. Pak ale zrychlí tempo, když je další a další chapadla té bytosti objímají a táhnou vzrůstající silou. Jejich pohled klesá z jasné oblohy k půdě, co jim křupe pod nohama. A to už vidí, jak se země otevírá, ne nepodobná obrovské tlamě cizokrajného zvířete, a lačně jim nastavuje vstříc to bezdeché hrdlo. Hladový chřtán, prohlubující se díra v té hnusné špinavé hlíně. A chapadla už je obemkla celé, od hlavy až k patě. Oni jen třeští oči a bez jediného výkřiku, který by snad mohl narušit klid spící krajiny, se nechávají pozřít.
Snad budou z jara pole dost nasycena, aby přijala setbu a v létě vehnala svou sílu do obilí, brambor a rudých vlčích máků.