Podivný deník-kapitola 2-Obsah deníku

Jakub si večer lehl do postele a začal listovat deníkem. Záznamy nebyly starší jak dva týdny. Podle údajů pracovali dřevorubci v lesích v Novohradských horách. Měli tam za úkol porazit 120 stromů během tří týdnů. Zprvu narazil jen na statistiky porážených stromů za den, a jak práce pokračovala. Už chtěl deník zavřít a další den vrátit na skládku, když v tom našel poznámky, které nečekal. Objevovaly se na nich nákresy stop lesní zvěře, ale převážně se věnovaly stopám, které Jakub nikdy neviděl. Připomínaly stopy medvěda. Ale vždyť medvěd už tady nežije, pomyslel si, alespoň myslím. Jakub se odhodlal projít si ony stránky podrobněji. Později nedokázal uvěřit tomu, co na nich našel.

Středa 12. června 1929
Dostavěli jsme chatu. Už nemusíme chodit domů a přespávat budeme v lese. Tonda s Frantou se vrátili s vodou z potoka a říkali, že tam našli spoustu divných stop. Prý jako od medvěda, tak tady budeme mít příjemnou návštěvu.

Čtvrtek 13. června 1929
Dnes jsme zvládli jedenáct stromů s obvodem kolem dvou metrů. Jde to dobře. Odpoledne přijeli s koněma a odvezli si to. Máme nové zásoby jídla.

Tonda říkal, že nemohl v noci spát a slyšel, jak tady něco chodí. Neměl by tolik pít, pak má z toho moc živý sny.

Pátek 14. června 1929
Dnes dvanáct stromů o dvou a půl metrech po obvodu. Jinak nic zvláštního.
Tonda zase něco v noci slyšel a prý vůbec nepil. Asi se bojí kanců.

Sobota 15. června 1929
Těžba jde dobře, těžíme jako obvykle.

Ráno jsme našli nějaké stopy u chaty. Něco jako medvěd. Je mi to nějaký divný. Franta, když šel večer pro vodu, slyšel nějaký pištění. Třeba se ještě bojí strašidel a hejkalů.

Neděle 16. června 1929
Dnes těžíme málo. Doděláváme ještě něco na chatě. Jinak máme odpočinek.
Tonda říkal, že nemohl spát, protože cítil něco u chalupy. Prej se mu tady něco nelíbí. Chce, abychom drželi hlídky. Moc se nevyspíme, ale když někdo věří na strašidla, je to těžký.

Pondělí 17. června 1929
V noci jsem také slyšel nějaké kroky a funění. Ale ne jedno zvíře, ale víc. Asi už blbnu. Franta s Tondou tvrdili něco podobného, nad ránem to prej přestalo.

Jinak těžba jde podle plánu.

Úterý 18. června 1929
Tuhle noc se stalo něco moc divnýho. Hlídkoval Franta a probudily nás kroky kolem chaty. Všichni jsme byli uvnitř. Pak nějaký divný pištění a něco kolem běhalo. Nikomu z nás se nechtělo ven. Nechápu to, neznám takové zvíře, co by vydávalo takový zvuky.

Dnes jsme toho natěžili málo, jsme unavení.

Středa 19. června 1929
Jestli včerejší noc byla klidná, tak dnes to bylo hrozné. Hlídkoval jsem a slyšel veliký řev z venku. Skřeky jako minulou noc. Frantu s Tondou to probudilo. Skřek sílil a pak nám něco začalo bouchat do chalupy. Obrovský rány. Báli jsme se, aby nám chata nespadla na hlavu. A pak jsme všichni viděli něco, co nás vyděsilo. Okýnkem se dovnitř natáhly dvě tlapy porostlý černejma chlupama. Všichni můžeme přísahat, že jsme byli střízlivý. Ty ruce se natahovaly. Přiskočil jsem a seknul do nich sekerou. Zmizely, ale rány nepřestávaly a skřek taky ne. Až nad ránem všechno utichlo.

Ráno se Franta s Tondou rozhodli, že dojdou pro zásoby. Já tady zůstanu a pohlídám to tady. Jim se tady nechtělo zůstat, asi se furt bojí strašidel. Chtěl bych vědět, co to bylo včera v noci.

Předávám deník klukům a začnu psát nový, tenhle už je stejně popsaný.

Na tomto místě zápisky končily. Deník byl popsaný úplně celý, ale záhadou pro Jakuba zůstalo, proč skončil na smetišti, když jsou záznamy v něm relativně čerstvé.

Odložil deník na poličku a chtěl usnout, snadné to ale nebylo. Stále mu hlavou kolovaly příhody, které tam ti dřevorubci zažili.