Podivný deník-kapitola 8 - Zpátky

Navečer dopravili mrtvé tělo Jindry Kropenáče do vesnice Malonty. Všem bylo okamžitě jasné, co se přihodilo. Od té doby se nedoporučovalo pohybovat v lesích daleko od lidských příbytků.

Jakub trávil večer u malontského kronikáře. Kronikář byl celou událostí zdrcen.

„Jakube,“ promluvil, „nesmíš zapomenout, že končiny, kde se vyskytovali, nebyly zrovna bezpečné. Kdysi dávno, a to znám jen z vyprávění, se dva výletníci setkali v těch místech s podivnými tvory. Popisovali je jako podobné medvědu. Prý je ti tvorové napadli večer před usnutím. První z výletníků měl poraněnou hlavu a druhý byl zraněný na hrudi.

Už za mého praděda tam lidé nechtěli chodit. Věřili na strašidla a říkali, že tam démoni chrání svůj les. Dnes by jim už nikdo nevěřil, dnes to lidé považují za babské povídačky.

Ale stejně, když tam měli jít naši kluci kácet stromy, varoval jsem starostu, aby tam nikoho neposílal, že to může být nebezpečné. Starosta na to nedbal. Prý je tam velmi kvalitní dřevo, které se bude dobře prodávat.
Jestli jste našli podivné stopy, pak si myslím, že tam mohou nějaká neznámá zvířata žít. Víš, Jakube, každé zvíře si potřebuje chránit své teritorium. A když mu do něj někdo dlouho zasahuje, začne se celkem pochopitelně bránit.“

Nazítří se Jakub vrátil Budějovic. Celý výlet mu přinesl, co očekával, dobrodružství. Pravda, dost nebezpečné.

Odpoledne přijel domů. Ve dveřích ho přivítala matka větou: „Tak jak ses měl?“ Bylo těžké na to odpovědět.

„Dobře,“ řekl jenom.

„Ten náš Jakub je ale skoupý na slovo,“ prohodila si pro sebe.

Jakub si v pokoji lehl na postel. Přiskočil k němu David.

„Tak co, jaké to bylo,“ zeptal se mladší bratr. „Pojedu tam někdy s tebou?“

„Víš, Davide,“ odpověděl, „tahle výprava byla pro hodně velký kluky. Spíš myslím, že jsem byl na ni ještě malý.“