Dívka u jezera

Když jí viděl stát u jezera, zastavilo se mu srdce. Byla tak krásná a prostá zároveň. Vyzařovala ze sebe tajemno. Většina lidí by se se styděla, ale on se jí vydal vstříc.
Přemýšlel, co jí řekne, až se s ní skutečně setká tváří v tvář. Bylo by lepší s výrazem porozumnění mlčet a nebo o ní zjistit, co nejdřív vše co ho zajímalo? Jak asi vypadá zblízka? Je krásná, nebo spíš zvláštní? Má výrazný, nebo jemný hlas? Co udělá až na něj zmateně vrhne pohled typu : Co tady chceš?
Každým krokem byl blíž a blíž. Nevnímal čas, protože kdyby ho vnímal, nejspíš by se zbláznil nedočkavostí. Už dlouho o ní snil, ale bál se udělat první krok. Bude taková, jakou si ji vysnil?
Nemusel překonávat sedmero hor a sedmero potoků, jeho překážky byly strach, nerozhodnost a touha nechat si svobodu. S trochou sebezapření ale vyrazil a už není cesty zpět. Krok zpět by znamenal zklamání, stejně už by se nikdy nevrátil tam odkud přišel.
Konečně se k ní přiblížil. Chvíli ji nedůvěřivě pozoroval. Už nemohl nic dělat, její tajemné oči ho pozorovaly a dávaly mu najevo, že už nikdy od ní neodejde. Odhodlal se obejmout svou poslední lásku...smrt.