N.Př. Upíra - Pokračování 1. - Noční lov

Byla ponurá mlhavá noc, v níž jen vyšlé hvězdy nepatrně ozařovali noční krajinu. I měsíc v úplňku jasně zářil, ale všude bylo mnoho stínů.
Městským parkem, který byl v tuto noční hodinu obvykle opuštěný se procházela Vanesa. Černé havraní vlasy, které jí zakrývali ramena, se při každém jejím pohybu spontáně svíjeli jako kupa malých hadů, ale očividně jí to nevadilo. Šla klidným, rozvážným krokem lovce, jako by se snad snažila zachytit všechno, co se kolem dělo i kdyby to bylo jen pouhé zašumnění koruny stromů. Vypadala tak křehce a nevině, ale ty její oči... Temně hnědé a uhrančivé. Při pohledu do nich, nemohl člověk odolat. Bylo v nich tolik žáru a něčeho tak zváštního, že když do nich prostý smrtelník jen na vteřinu pohlédl, nedokázal už odvrátit svůj zrak jinam. Byly tak temné, uhrančivé a ďábelské, ale byly jako oči anděla.
Dál se tiše procházela nočním parkem a zkoumavě pozorovala místo kolem sebe. Její bělostnou tvář náhle pokryl šibalský úsměv. Našla to, co hledala.
Na dřevěné lavičce seděl mladý pár a objímal se, nevšímali si jí ,ale najednou uslyšeli žalostné volání o pomoc. Nevěděli co se děje, jen z dáli slyšeli nějakou dívku, jak se dožaduje pomoci. Chlapec usoudil, že jí musí jít na pomoc a tak v myšlence záchrany té neznámé zanechal svou dívku v domnělém bezpečí na lavičce a sám se vydal neznámé na pomoc.
Nevěděl však, že je to jen léčka...
Vanesa, aby ho odlákala od jeho dívky volala o pomoc, tak přihrála nic nevědícího chlapce do rukou svého druha Chrise a sama si teď mohla pochutnat na jeho přítelkyni.

Vanesa a Chris, zatím vládli sami sobě. V podsvětí si o nich už šeptal kde kdo ale jen jako o nových přírůstcích do jejich rasy. Nikdo nevěděl, že ten, kdo jim bere kořist, je Chris a jeho přítelkyně. Všichni si mysleli, že Chris ještě tráví svůj čas spánkem. Chris se naschvál skrýval, ne proto, že by se bál Elishy a Viktora, ale protože měl své plány. Tak Chris a Vanesa úspěšně přebírali kořist jiným upírům a poutali tím na sebe pozornost celé své rasy. Všichni k nim vzhlíželi a chtěli je poznat, ještě ale není ten pravý čas na to, aby vyšli ze stínů, ještě ne....


"Mmm... sladká holčička" zamlaskala Vanesa když svá ústa odklonila od dívčina hrdla a pustila bezvládné tělo dívky na studenou zem.

"Taky jsem si pochutnal" Ozval se jí za zády Chris

"Lásko, ty chodíš čím dál víc potichu" usmála se Vanesa a přivinula se k němu.

"No to víš, musím být nejlepší, víš přece, co chystáme." Pravil Chris a pohladil Vanesu po vlasech "Všechno jim to oplatíme... i s úroky"

 Dodal ještě hlasem, ve kterém bylo cítit, že si je jistý svým vítězstvím a hlubokým pohledem se jí podíval do očí. Objímali se a líbali, ale najednou je něco vyrušilo... 
 Odtrhli se od sebe a pozorovali místo, ze kterého se před chvílí ozývalo zapraskání drobných větviček, jako by je někdo pozoroval. Pohledy prohledávali okolí, dlouho nic nemohli najít ale potom.. 
 Zpoza kmene stromu se vynořil Steve - Chrisův známý, moc nevyzpytatelný upír. Dřív byli s Chrisem velcí přátelé. Steve neměl Moonu moc v oblibě a její smrt mu značně nahrála do karet, Chris to poznal a šíleně se na Steva rozzlobil, ale v tu dobu nemohl nic dělat, sám by byl potrestán. 
"No to mě podrž, starej dobrej kámoš Chris, kde jsi byl takovou dobu, už jsme se po tobě scháněli. Copak, už tě přestalo bavit, to trucování? Jako kdyby ti to snad mohlo Moonu vrátit." Pravil vyzývavě Steve a přiblížil se k němu natolik, že si hleděli do očí a nemohl si nevšimnout Chrisova naštvaného pohledu, který říkal, že po něm za chvíli skočí.

"Ale tak co, stejně si za to mohla sama a ty už máš koukám náhradu" řekl Steve a lačným pohledem sjel na Vanesu. 
To už byla pro Chrise poslední kapka, vystartoval po něm, jednou rukou ho chytil pod krkem a silně přimáčkl ke kmenu stromu tak, že se nemohl bránit. Steve překvapený Chrisovou silou a rychlostí, se snažil vymanit z jeho sevření, svými pokusy však dokázal jen to, že ho Chris sevřel ještě větší silou a jemu pomalu docházely poslední zásoby vzduchu.

"Já to tak nemyslel" řekl přiškrceným sípavým hlasem "Promiň, vím že si ji miloval a to co udělali bylo svinstvo" Dodal, ale vysloužil si ještě větší sevření.

Chris se k němu přiblížil na vzdálenost několika centimetrů a své zuby nechal jen pouhý kousíček od jeho krku. Steve se snažil co nejdál se od něj odklonit, ale moc mu to nevycházelo. 
"To nemůžeš, chceš skončit jako Moona? Nesmíš mě vysát!" řekl Steve, ale v jeho hlase nebyla cítit moc velká jistota.

"Vážně ne?" Usmál se pobaveně Chris a pořád držel své zuby jen kousek od jeho hrdla

"No tak, řekni mi... co ještě nesmím? Já ti taky něco povím..

Takže za prvý: to, co se stalo Mooně se stát nemuselo, byla to léčka a to ty moc dobře víš. Za druhý: vracím se. Za třetí: nepodléhám vládcům a tudíž ani Zákonu, takže na shledanou v pekle." Jen co to dořekl zakousl se Stevovy do krku a začal sát...