Tři

Někdy si přeju, abych mohla zapomenout na to, kým jsem. Prostě si nechat vymazat vzpomínky na všechno a začít znovu, ale nejde to. Pořád tu budou semnou mí ochránci, kteří nedopustí, abych zapomněla. Budou mě vést na cestě životem, který jsem si nevybrala. Dál budu temnou jen pro to, kým jsem byla a kým vždy budu. Dark Angelus Temný anděl-ochránce. Ptáte se, jak je to možné? Říkáte si, že někdo takový nemůže existovat, ale je to tak. A je nás více, než se zdá.
Jsme Tři a přesto jediná.

Veronique je normální středoškolačka, která budí zdání šprta. Je tichá, což je jen výhodou, protože dokáže splynout s davem. Učí se stejně,jako ostatní lidé žít ve světě takovém, za jaký ho pokládají.
Dark je ta, která nás vede temnotou zrození, z jednoho života do druhého, z jednoho času do jiného. Je to mág-bojovník, který ovládá živé i neživé věci silou, jež je dávno zapomenuta.
Poslední z nás je Angie. Ta, která vidí více než ostatní. Ta, která chrání nejen nás před sami sebou, ale i ty, jež jsou s námi spojeni. Ani ona sama neví, co vlastně dokáže, ale je to ona, která vládne duchům podsvětí a dokáže číst v živých.

Již před dávnou dobou jsme se dohodly, že tělo přijme podobu vždy té, která nejlépe zapadne do určeného života. V tomto čase je vůdčí osobností Veronique, i když jí její rodiče dali jiné jméno. Jediným háčkem v každém novém čase je si znovu vzpomenout. Vzpomenout na naši minulost, na to kým jsme a že nejsme samy.
Já si nakonec vzpomněla. Nevím, co bude dál. Nevím, jestli se tím, že tohle píšu něco nezmění, ale nejde to jinak. Ani Dark neví, jak ventilovat to napětí uvnitř v nás. Tohle napětí se nejvíce projevilo v posledních dnech. Ani jediná z nás se nemohla spojit se svým duchovním obrazem.

Duchovní obrazy jsou naší samotnou podstatou, která ukrývá zásobu naší síly a v některých okamžicích nabírá podobu určitých zvířat.
Obrazem Veronique je v takových chvílích popelavě šedá vlčice Siria. Ronie ji většinou nechává spát. Pouze, když je potřeba někoho hlídat, nastává úplněk, nebo je třeba se bránit, rozběhne se Siria lesy našich vzpomínek. Vždy najde toho, koho má chránit, a když je potřeba, podpoří naši sílu svou.
Dark, naše bojovnice, se zrcadlí v podob černého hada, který se protáhne každou skulinou a jehož jed je smrtelný. Laefi se zjevuje zřídka. Většinou zůstává stočena v našem středu a chrání naši duši. Když ale převezme naše tělo, stáváme se něčím mnohem víc, než se komu kdy snilo. Zatím se to stalo pouze jednou, bylo to v době, kdy les našich vzpomínek byl jediným stromem, prvním životem. Ale to už je jiný příběh.
Vždy ve spánku, když jsme na bezpečném místě, přilétá Falkon a unáší nás do myslí lidí kolem. Je to dvojče Angie, které nám zjevuje, co je skryté. Nebereme sny na lehkou váhu. Falkon nám ukazuje cestu, po které máme jít, je označena sokolím peřím.
Proč tu vlastně jsme je asi jedna z mála otázek, která není tak docela jasná ani nám. Snažíme se držet lidi tam, kde mají být. Jsme poslové osudu, ale nechceme jimi být. Je to prokletí nebo dar žít věčně. Znovu a znovu umírat s vědomím, že se zas narodíš a další strom přibude do lesa našich vzpomínek. Někdo to ale dělat musí, aby budoucnost zůstala taková, jakou ji náš jediný pán určil. Kdo může být ten mocný? Je to Pán Snů, které se nikdy nezmění. Život je podle něj jenom hra, ve které jsou lidi jen figurky, které se dají snadno nahradit jinými.