Anděl bez křídel.

Smutně hleděla z okna.Byla nešťastná.Všechny nenáviděla.Viděla vyděšené kapky bušící o špinavé okno.Všude kolem tma ticho ..

Ta hezká slova se jí zapisovala do tváře.Jako malý anděl bez křídel seděla na zemi.Poslouchala ticho,ale přesto vůbec nic nevnímala.Byla zabraná do svých myšlenek.Nebyla normální.Byla úplně jiná,než ostatní.Proto jí hodně lidí nemělo rádo.Byla dokonalá.Neměla sebemenší chybičku,ale nikdy nevycházela ven. Bála se lidí.Myslela si,že je to špatné.Odešla do studené koupelny a váhala.Podívala se do zrcadla a viděla dokonalost.Trápila se,ale jak dělala co dělala pořád byla nádherná.Do oken se jí dívalo spousty lidí zatáhla žaluzie. Její křišťálové oči pronikaly do zrcadla. Nad její hlavou se začala kreslit svatozář. Pociťovala tlak na zádech.Ucítila hebká jemná křídla. Pokračovala na balkon. Chtěla zkusit létat.Stoupla si na zábradlí. Byla půlnoc a ona skočila. Padala dolů.Divila se,proč nelétá. Sáhla si na záda - žádná křídla neměla. Ale halucinogen v sobě měla. Spadla na zem do deště. Z jejího těla vycházel bílí stín s křídlama. Konečně je měla. Ty po kterých tak moc toužila. Po křídlech.