Hon za trofejemi

"Dal bych jí tak čtyřicet. Rovný zuby, nesrostlý obočí k dobru, ale jinak absolutně nezajímavá."
"Děláš si srandu Brade?" nevěřícně Nick pohlédl druhého sběratele z jejich bandy. "Chlape, tady nejsme u výběru Miss. Tohle je jen Middleton! Tak co třeba porovnat." Nick vytrhnul Jasonovi nedojedený balíček sušenek, protáhnul si ruce, jednu sušenku nahlodal a přitom sledoval očima hemžení především děvčat u výdeje obědů na Middletonské střední. Celá jejich parta byla rozvalená na nejbytelnějších lavičkách. Zbylé už stačili roztřískat. Nejméně polovina z nich měla na sobě bundy zdejšího rugbyového týmu. Zbytek měl pověst buď městských rváčů nebo shromažďovatelů dívčích skalpů. Jako třeba Nick a Brad. Dřepěli si na opěrné desce, ignorovali Dana, plácajícího se do stehen v pokulhávajícím rytmu žhavé rádiové novinky, a hodnotili.
Pochopitelně holka, co se nově přistěhovala do města, ve škole ignoruje každou z dívčích part a po škole mezi prvními pádí domů omrzela všechny studenty. Jako objekt sledování je taková šedá myška nezajímavá. Ale pro dva soupeřící Casanovy, kteří svůj momentální repertoár školských slečen vyčerpali...
"Tak třeba tahle Blearová versus Kess Parkerová. Teď mrkej na drát! Z původní stovky, dvacet dolů za ty železný obruby, dalších dvacet za ten šílenej účes, patnáct za křiklavě modrý stíny někdy ze sedmdesátých let, pětadvacet za vycpávky a co ti zbude?"
"Musel jsi vzít ten nejhorší možnej případ? Je tu další tucet stokrát hezčích."
"Ty přece nebereš použitý zboží.." připomněl milostivě Nick Bradovu častou hlášku.
Nikdo jiný jim nezbýval, sledovali ji samotnou sedět u stolu zastrčeného a odloučeného ode všech spolužáků. Jedla nepřítomně sendvič, s pohledem přikovaným ke kraji lesa za plotem.
"Kdo je to tentokrát?" Ozval se jim za zády pobavený hlas.Další z party jim nevěnovali pozornost, nijak je nebral hon za trofejemi, co se především mezi těmi třemi pravidelně konal.
"Matte!" přivítal nejlepšího přítele Nick a zároveň ho pořádně bouchnul do zad, div mu nevyrazil dech.
Brad spíš jen něco zabručel. Nebyl nijak rád, že se tu Matthew Connors ukázal.
Tihle dva se v lásce zrovna neměli, zvláště proto, že Matt Bradovi rád kazil zábavu a přebíral holky. "Jak jsem říkal. Není nic moc. Nestojí mi za to." Založil si ruce za krkem, opřel se, přičemž shodil dalšího "člena". Sean Drews. Jejich stroj na eseje. Nijak zvláště vysoký, věčně shrbený kluk s věčně vyžehlenými puky na kalhotách.
"Nebo je to tím, že bys na ni neměl?" zachechtal se Matt, přičemž se mu zablýsklo v očích. Doufal, ne… blížící se zábava je teď jistá.
Brad se zamračil do sluníčka, svěsil ruce podél těla a zatnul je v pěsti.
"Ta? Padne mi k nohám, po prvním pohledu!"
"No… ." Matt mu věnoval, pro něj speciálně pohrdlivý, pochybovačný výraz. "Být tebou, tak si tím nejsem tak jistý. Jenom se podívej.Sedí si tam sama, opuštěná… a je jí to jedno. Co sem přišla, nebavila se s nikým dýl jak pět minut. Pochybuju, že si pamatuje jméno jedinýho člověka ve své třídě.
Je to typická samotářka, věčně zabraná ve svých myšlenkách a … ."
"To, že je to nemožný pro tebe, neznamená, že já na to nemám!" vyštěkl po něm rohořčeně Brad.
"To jsem referoval z tvého pohledu drahý Brade! Klidně se s tebou vsadím, že s ní budu mít už večer rande."
Na Bradových pěstích už vystupovaly modré čáry žil, na kloubech mu bělala pokožka a měl sto chutí Mattovi nevrazit jenom jednu ránu. Chtěl z něj vymlátit duši tady a teď.
"A víš, že možná by se ti to povedlo? Domluvit rande klidně. S jejím vnímáním by tě zaručeně neodmítla. Naopak. Otázka, ale je, jestli by se schůzka realizovala, co myslíš?" Zvednul se líně z lavičky, uvolnil ruce i zatnutou čelist. Navléknul si bundu útočníka týmu a přehodil si přes rameno školní brašnu. "Ale jednou jsem řekl, tahle buchta mě nezajímá. Dělej si s ní co chceš!"pokrčil rameny a s pocitem vítězství nad Mattem se odloudal k tělocvičně. Zato Matthew ztratil svoji dobrou náladu. Byl si jistý, že ho donutí k sázce. A nic.
"Zdá se, že se oba mýlíte." Otočil se za hlasem dalšího z party. Iana. Šedé eminence, co všechno vidí, slyší a zná, ale nijak se k ničemu nevyjadřuje. Aspoň jindy ne.
"V čem?"
Ian stál nad Seanem a jeho notebookem a sledoval stránky jedné z londýnských středních škol.
"Jak se tak koukám… Ta holka dřív byla všechno, jenom ne zamlklá a nespolečenská."